16 C 190/2018-465 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se žalobou ve znění jejího doplnění domáhal nahrazení projevu vůle žalované, a to jejího souhlasu s bezúplatným převodem žalobci zemědělských pozemků ve vlastnictví státu. K odůvodnění vzneseného nároku žalobce uvedl následující. Žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákonu č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“), přičemž v zákonem stanovených lhůtách byl nárok uplatněn u [stát. instituce] - [pozemkový úřad]. Jako oprávněné osobě dle zákona § 4 zákona o půdě náleží žalobci náhrada dle § 11 zákona o půdě. Zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, se žalovaná stala právním nástupcem zrušeného [pozemkový fond] [anonymizována dvě slova], příslušným k výkonu jeho práv a povinností. Vzhledem k tomu je třeba všechny skutečnosti a obdobně též závěry judikatury vztahující se k [pozemkový fond] [anonymizována dvě slova] uplatnit i ve vztahu k žalované. Jelikož právní předchůdce žalované i sama žalovaná postupovala a postupuje při uspokojení nároku žalobce svévolně a liknavě tak, že doposud nemá restituční nárok vypořádán, domáhá se žalobce, v souladu se závěry judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, jeho vypořádání soudní cestou, a to tak, že žádá vydání náhradních pozemků. Dle pravomocného usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], žalobce nabyl z pozůstalosti po svém otci [jméno, příjmení], [rodné číslo], přímé restituční nároky vůči [pozemkový úřad] [anonymizována dvě slova] - [krajský pozemkový úřad] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] je tedy oprávněnou osobou. Jde o čtyři rozhodnutí - [číslo] [jednací] ze dne [datum], [číslo] [jednací] ze dne [datum], [číslo] [jednací] ze dne [datum] a [číslo] [jednací] ze dne [datum] (včetně rozsudku [název soudu], čj. [číslo jednací] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí]), v nichž bylo rozhodnuto o restitučních nárocích [jméno, příjmení] na vydání pozemků, specifikovaných v uvedených rozhodnutích pozemkového úřadu, dotčených jeho restitučními nároky dle zákona o půdě tak, že pozemkový úřad [jméno, příjmení] neurčil jejich vlastníkem. Dále [číslo] [jednací] ve znění opravného usnesení. Výši restitučního nároku žalobce v cenové úrovni podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., ke dni nabytí účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. ke dni 24. 6. 1991, a podle stavu (charakteru) oceňovaných pozemků k datu jejich odnětí státem, činí dle posudku [právnická osoba] [číslo znaleckého posudku] [anonymizováno] ze dne [datum] částku 815 094,80 Kč (dle rozhodnutí [číslo jednací] částku 406 750 Kč, dle [číslo jednací] částku 36 822,50 Kč, dle [číslo jednací] částku 16 057,70 Kč, dle [číslo jednací] částku 91 500 Kč a dle části [číslo jednací] částku 263 964,60 Kč). Pozemky, které byly oprávněné osobě odňaty a následně pak nevydány pro jejich zastavěnost, byly součástí sportovního zařízení - [sportovní zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a tedy všechny přímo souvisely s provozováním jeho činnosti. Je nutné tedy pozemky posuzovat jako pozemky stavební, a tak je i ocenit. V tomto smyslu žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1013/2012, podle kterého má být pozemek, zařazený v územně plánovací dokumentaci jako pozemek určený k zastavění, ke dni přechodu na stát v cenové úrovni platné k datu [datum], dle vyhlášky MF ČR č.182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., považován za pozemek stavební. Ocenění pozemků jako určených pro stavbu (§ 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.) pak odpovídá ustálené soudní judikatuře (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 176/03 anebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, 28 Cdo 1816/2013, 28 Cdo 4237/2013, 28 Cdo 444/2014 nebo 28 Cdo 2956/2014). Dle § 11 zákona o půdě ve spojení s § 14 větou druhou a § 17 odst. 3 písm. a) téhož zákona má žalobce oprávněný nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům (dle derogované dikce § 11 odst. 2 zákona o půdě k tzv.„ jiným pozemkům ve vlastnictví státu“), a to právě náhradou za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Žalobce ke dni podání žaloby (tj. ke dni 19. 6. 2018), tedy více jak po 27 letech, nemá uspokojen svůj restituční nárok, a to ani v minimálním rozsahu. O převod tzv. náhradních pozemků z vlastnictví státu do svého vlastnictví náhradou za pozemky v restituci nevydané žalobci, ale ani její právní předchůdce (otec), prakticky dosud nemohli žádat, tedy ani se aktivně účastnit nekvalitních veřejných nabídek žalované, protože ještě v současné době stále existuje další nedořešená restituční pohledávka žalobce, konkrétně s čj. [číslo] [jednací] (není ještě ani vydáno rozhodnutí [pozemkový úřad] o vydáni či nevydání původních pozemků), která jde rovněž za žalovanou, tato však není předmětem tohoto řízení (a ani nemůže být, protože není ze strany žalované od roku [rok] dokončená), ale zcela jistě svědčí o níže uváděné liknavosti a svévoli žalované vůči žalobci. Není tedy stále zřejmá celková výše restitučního nároku žalobce. Právnímu zástupci žalobce je dopodrobna známa argumentace žalované i nejaktuálnější judikatura v obdobných soudních řízeních. Argumentace žalované je taková, že žalobě na nahrazení projevu vůle nemůže být vyhověno z důvodu, že tzv. náhradní pozemky lze převést na oprávněné osoby pouze v rámci veřejné nabídky, tedy že převod mimo tuto veřejnou nabídku není možné. Tato argumentace je ale již překonána judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Žalobce jako věřitel má nárok domáhat se vůči žalované takových pozemků, které budou svou kvalitou, polohou i velikostí odpovídat pozemkům nevydaným. Je pochopitelné, že oprávněná osoba bude požadovat vydání takových pozemků, které se alespoň nacházejí na území stejné obce, jako pozemky nevydané. Tohoto se žalobce nemůže v rámci veřejné nabídky domoci, pokud žalovaná žádné adekvátní pozemky nenabízí. Nabídka pozemků na území [obec] [anonymizováno] ze dne [datum] obsahovala pouze 7 pozemků, u 4 z nich byla navíc uzavřena nájemní smlouva a 3 z těchto pozemků, měly v součtu pouze [výměra] a i další nabídky ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] byly obdobného charakteru. Toto je veškerá nabídka pozemků učiněná žalovanou v letech [rok] až [rok]. Je tedy zřejmé, že takováto nabídka neodpovídá zákonným požadavkům, soudní judikatuře a tento postup žalované lze bezesporu označit za liknavý a svévolný, když v součtu všech pozemků nabízených ve veřejné nabídce na území [obec] [anonymizováno] nemůže být ani zdaleka uspokojen nárok ani jednoho prvorestituenta. Žalobce si proto sám vybral náhradní pozemky: 2. Žalovaná uvedla, že nárok neuznává. Vznesla námitku promlčení restitučních nároků. Dále konstatovala, že žalobce se měl zúčastnit veřejných nabídkových řízení. Neprokazuje liknavost žalované, ani svévoli a diskriminaci žalobce. Navíc některé pozemky jsou z vydání vyloučeny, jiné jsou předměty dalších soudních řízení. Sporné je v řadě případů i žalobcem uváděné ocenění nevydaných pozemků, když je nutné řešit otázky stavební povahy pozemků a dále případných srážek dle Přílohy 7 oceňovací vyhlášky. 3. Žalobce argumentaci žalované odmítl. Poukázal na to, že žalovaná uznává žalobcův restituční nárok pouze ve výši zhruba 61 %, což žalobci znemožňuje účastnit se veřejných nabídek pozemků. Nebylo namístě provádět srážky ze zjištěných cen. 4. Žalobce se žalobou původně domáhal převodu pozemků p. [číslo] v k.ú. [obec], p. [číslo] v k.ú. [část obce], p. [číslo] v k.ú. [obec], p. [číslo] v k.ú. [obec], p. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], p. [číslo] p. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova] a p. [číslo] v k.ú. [obec]. Při jednání dne 14. 10. 2021 vzal žalobu zpět ve vztahu k pozemkům p. [číslo] v k.ú. [obec], p. [číslo] v k.ú. [obec], p. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova] a soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil usnesením ze dne 14. 10. 2021, č.j. 16 C 190/2018-260. Podáním ze dne 22. 11. 2021 vzal žalobce žalobu zpět ve vztahu k pozemkům p. [číslo] v k.ú. [obec], p. [číslo] v k.ú. [obec], p. [číslo] p. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova] a soud v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení zastavil usnesením ze dne 5. 4. 2022, č.j. 16 C 190/2018-324. Žalobce současně podáním ze dne 22. 11. 2021 navrhl změnu žaloby tak, že namísto pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] bude předmětem řízení vydání pozemků p. [číslo] v k.ú. [obec], p. [číslo] v k.ú. [obec], p. [číslo] v k.ú. [obec], p. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], p. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizováno] a p. [číslo] v k.ú. [obec] a tomuto návrhu soud vyhověl usnesením ze dne 19. 1. 2022. Podáním ze dne 21. 4. 2022 vzal žalobce žalobu zpět ve vztahu k pozemku p. [č