20 C 113/2021-173 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 16. 6. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 799 322,20 Kč s tzv. zákonným úrokem z prodlení, počítaným z uvedené částky za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení, s tím, že tato částka sestává z odškodnění bolesti ve výši 240 064,40 Kč, z nemajetkové újmy v podobě duševních útrap a ztížení společenského uplatnění ve výši 423.920 Kč, z majetkové újmy, a to za ušlou mzdu ve výši 3 028,70 €, t.j. 78.140,46 Kč, nákladů na pohonné hmoty při cestě na návštěvy do FN [obec], na lékařské kontroly a rehabilitace ve výši 20 176 Kč, nákladů na léčebné přípravky a zdravotní pomůcky ve výši 3 564 Kč, nákladů za ošetření a léčbu psa [jméno], včetně pohonných hmot při cestách do veterinárních ordinací a náhradu jeho kupní ceny po usmrcení ve výši 12 276,54 Kč, nákladů za neuskutečněnou dovolenou v Itálii ve výši 480 €, tj. 12.448,80 Kč a nákladů za vystavení lékařských posudků, zpráv a překladů ve výši 8.732 Kč. Uplatněný nárok žalobce odůvodnil zejména tím, že dne 16. 6. 2018 v době kolem 14.05 hodin došlo k dopravní nehodě při výjezdu z účelové komunikace parkoviště u hotelu [ulice] u [obec], kdy účastníky dopravní nehody byl žalobce jako poškozený a řidič nákladního automobilu s návěsem DAF XF 460 FT H4EN3, reg. značka [anonymizována dvě slova] [číslo], [jméno] [příjmení] jako osoba, která dopravní nehodu zavinila, přičemž provozovatelem vozidla byla žalovaná společnost [právnická osoba] Žalobce konstatoval, že řidič [jméno] [příjmení] byl následně obžalován z přečinu těžkého ublížení na zdraví, ke dni podání žaloby však nebylo trestní řízení, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 2 T 129/2018, pravomocně skončeno. V důsledku dopravní nehody utrpěl žalobce řadu zranění, popsaných v lékařském znaleckém posudku a dále majetkovou škodu a nemajetkovou újmu, v rámci dopravní nehody došlo i k poranění a následnému úmrtí psa poškozeného [jméno]. Žalobce sice v trestním řízení uplatnil nárok na náhradu škody, byl však soudem poučen a odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť obžalovaný [jméno] [příjmení] byl v době dopravní nehody zaměstnán právě jako řidič u společnosti [právnická osoba], kdy za škodu způsobenou zaměstnancem odpovídá zaměstnavatel. 2. K věci lze dále konstatovat, že do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované vstoupila [právnická osoba], žalobce i v rámci mimosoudní komunikace se žalovanou a vedlejším účastníkem předložil těmto důkazní prostředky (obdobné jako v případě podané žaloby), na základě kterých bylo ze strany vedlejšího účastníka z titulu pojištění žalované plněno, a to tak, že dne 13. 1. 2022 byla na účet žalobce připsána částka 653 095 Kč, odpovídající náhradě bolestného ve výši 225 706 Kč (zde žalobce akceptoval přepočítání původně žalované částky ve výši 240 064,40 Kč), nákladů spojených s léčením ve výši 3 469 Kč (zde obdobně žalobce akceptoval snížení oproti původně žalované částce 3 564 Kč) a ztížení společenského uplatnění ve výši 423 920 Kč, žalobce proto vzal žalobu zpět co do částky 667 453,40 Kč, dále bylo ze strany vedlejšího účastníka dne 16. 5. 2022 plněno částkou 132 824 Kč, sestávající z náhrady ztráty na výdělku ve výši 78 140 Kč, z náhrady poplatků lékařům ve výši 8 732 Kč, z náhrady nákladů spojených s léčením ve výši 15 232 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 30 720 Kč, konečně dne 20. 6. 2022 obdržel žalobce od vedlejšího účastníka plnění ve výši 12 277 Kč, odpovídající nákladům na léčení psa [jméno]. Žalobce k uvedenému podotkl, že pokud bere zpět žalobu i ve zbývající části, činí tak i přesto, že v případě nákladů na pohonné hmoty, lékařské kontroly a rehabilitace byl ze strany vedlejšího účastníka uspokojen toliko co do částky 11 389 Kč, ačkoliv požadoval uhradit částku 20 176 Kč. Žalobce setrval na přiznání úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně, a to z částky 653 095 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do 13. 1. 2022, z částky 102 104 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do 16. 5. 2022 a z částky 12 277 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do 20. 6. 2022. Následně vzal žalobce žalobu zpět podáním ze dne 14. 7. 2022 ještě co do nároku na úhradu úroku z prodlení za dobu od 15. 6. 2021 do 31. 8. 2021. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby bylo soudem rozhodnuto o zastavení řízení usnesením ze dne 9. 8. 2022, č. j. 20 C 113/2021-149. 3. Žalovaná i vedlejší účastník se zbývajícím nárokem žalobce na úrok z prodlení po částečném zastavení řízení a s nárokem žalobce na náhradu nákladů řízení nesouhlasili, argumentovali zejména tím, že žalobce vůči žalovanému nárok uplatnil až ve stejný den, kdy podal žalobu, podle § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, má pak vedlejší účastník jako pojistitel žalovaného povinnost ukončit šetření pojistné události teprve do 3 měsíců ode dne uplatnění práva na náhradu škody a plnit pak do dalších 15 dnů ode dne ukončení šetření. 4. Soud po provedeném dokazování v rámci jednání konaného dne 29. 11. 2022 může konstatovat, že pro rozhodnutí o zbývající části předmětu řízení a pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení považuje za zásadní zejména zjištění, že v případě trestního řízení, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 2 T 129/2018 proti obžalovanému (posléze odsouzenému) [jméno] [příjmení] sice žalobce uplatil nárok na náhradu způsobené újmy (škody), nicméně učinil tak právě ve vztahu k obžalovanému, zaměstnanci žalované, nikoli ve vztahu k samotné žalované. K uspokojení svých nároků žalobce vyzval žalovanou teprve podáním ze dne 15. 6. 2021, kdy rovněž vyhotovil žalobu a tuto dne následujícího u zdejšího soudu podal. K otázce důvodnosti nároku žalobce na úrok z prodlení v případě újmy způsobené (obecně) poškozenému z dopravní nehody tak, jak byl mnohdy judikaturou obecných soudů popírán či modifikován, se naopak kladně přihlásil Ústavní soud ČR svým nálezem ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 2149/17, na straně druhé je dle názoru nadepsaného soudu prvého stupně namístě zachovat vedlejšímu účastníkovi jako pojistiteli žalované možnost reagovat na žádost o prošetření pojistné události a výplatu pojistného per analogiam ve lhůtách dle výše cit. zákona (3 měsíce resp. 15 dnů…), počátek prodlení ve vztahu k nároku žalobce proto soud stanovil v návaznosti na zaslání výzvy žalobce žalované ze dne 15. 6. 2021 až ode dne 1. 10. 2021 do zaplacení jednotlivých dílčích částek, za období předcházejícího měsíce soud žalobu zamítl. 5. K otázce nákladů řízení může soud prvého stupně uzavřít, že žalobce byl ve věci vesměs zcela úspěšný, gros jeho žalovaného nároku bylo ze strany žalované resp. vedlejším účastníkem uspokojeno během řízení, z tohoto důvodu lze žalobu hodnotit jako podanou bezmála zcela důvodně a žaloba byla v podstatné části vzata zpět právě pro chování žalované, spočívajícím v dobrovolném plnění, žalobce by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení (viz ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s.ř.“) ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Na straně druhé nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce před podáním žaloby nezaslal žalované v potřebném předstihu výzvu k plnění, jak předpokládá ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., aniž by tu pro omluvu takové absence byly důvody hodné zvláštního zřetele dle § 142a odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl, jak vyplývá ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 2 T 129/2018, poškozeným subjektem v rámci vedeného trestního řízení, mohl při výkonu svých práv poškozeného být jednoduchým způsobem obeznámen se skutečností, že obžalovaný [jméno] [příjmení] se měl dopustit protiprávního jednání ve vztahu k žalobci jako zaměstnanec žalované, proti této žalobce mohl a měl svůj nárok včas uplatnit. Vzhledem k tomu, že tak žalobce neučinil, soud při aplikaci § 142a odst. 1 o. s. ř. nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení.