9 C 11/2022-56 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky s příslušenstvím, uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že poskytuje možnost zákazníkům zřídit si [druh karty] [anonymizováno], prostřednictvím které má zákazník možnost platby do výše schváleného kreditního rámce, a to vše prostřednictvím zřízeného [název účtu] [anonymizováno], který zákazníkovi umožňuje odložit platby až o 45 dní (dále jen„ [druh karty] [anonymizováno]“). Zákazník má dále možnost využít za poplatek službu odložení splatnosti úhrady vyúčtování, přičemž výše poplatku se odvíjí od výše odložené částky. Žalobkyně uzavřela s žalovaným [název smlouvy] [anonymizována čtyři slova], v rámci které byly mezi ní a žalovaným upraveny podmínky čerpání prostředků prostřednictvím [název služby] [anonymizována dvě slova] a která byla žalovaným podepsána právě aktivací [název účtu] [anonymizováno]. Úmysl žalovaného, který směřoval k uzavření Smlouvy, pak byl ověřen prostřednictvím verifikační textové zprávy a předložením kopie občanského průkazu žalovaného. Součástí Smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 3 887,44 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že neuhradí do data splatnosti jednotlivé vyúčtované transakce za využití [druh karty] [anonymizováno]. Jednotlivé platby a výběry [druh karty] [anonymizováno] následně žalobkyně zaevidovala a zaúčtovala na [název účtu] [anonymizováno] žalovaného a následně žalovanému vystavila měsíční přehled jednotlivých objednávek, a transakcí [druh karty] [anonymizováno], ve kterém žalovanému uskutečněné objednávky a transakce řádně vyúčtovala. Poplatek za prodloužení splatnosti celkem činí 1 191 Kč. Žalovaný uhradil jednotlivá vyúčtování pouze částečně, a to v celkové výši 761,03 Kč. Žalovaný provedené transakce v rámci schváleného kreditního limitu nezaplatil a ocitl se následující den po datu splatnosti uvedeného v měsíčním vyúčtování jednotlivých transakcí v prodlení. Dle Všeobecných obchodních podmínek vzal žalovaný na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti bude žalovanému vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 5 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě min. 10 % z celkové jistiny a ve výši 10 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě méně než 10 % z celkové jistiny a dále že v případě porušení smluvních podmínek smlouvy může žalobkyně požadovat poplatek z prodlení, jehož výše se bude odvíjet od délky trvání prodlení na straně žalovaného. S ohledem na celkovou dobu prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na úhradu poplatku z prodlení za všechny smlouvy v celkové výši 1 942,13 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2021. Následně žalobkyně velmi podrobně a strukturovaně doplnila svá tvrzení podáním ze dne 22. 3. 2022 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, vycházel soud z tvrzení žalobkyně a ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků. 5. Po provedeném dokazování z žalobkyní předložených listinných důkazů – [název smlouvy] [anonymizována čtyři slova], obchodní podmínky, ceník, vyúčtování za měsíce březen až srpen 2020, e-mailové výzvy za měsíce duben až září 2020, předžalobní výzva včetně podacího archu, výpisy z interních databází žalobkyně (o zaslání SMS kódu, o aktivaci [druh karty] [anonymizováno], o prověření úvěryschopnosti) – dospěl soud k závěru, že podaný návrh není důvodný. 6. S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 4 317,41 Kč a poplatku za prodlení ve výši 1 942,13 Kč, nicméně žalobkyně v řízení neprokázala uzavření uvedené smlouvy, a to přesto, že předložila vyhotovení [název smlouvy] [anonymizována čtyři slova], pak o smlouvu nejde, neboť nebylo dosaženo (v řízení nebylo prokázáno) smluvního konsensu, když dokument není podepsán žalovaným jakožto druhou smluvní stranou. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný podepsal Smlouvu aktivací [název účtu] [anonymizováno] a úmysl k uzavření Smlouvy byl ověřen prostřednictvím verifikační textové zprávy, odeslání této zprávy je však doloženo toliko výpisem z interní databáze žalobkyně, ze které odeslání jednoznačně nevyplývá (toliko žalobkyně si pro sebe zaznamenala, že mělo k odeslání dojít), když nebyly doloženy žádné důkazy nezávislé třetí osoby prokazující odeslání. Nadto měl být žalovanému odeslaný kód připojen přímo pod smlouvu, k čemuž nedošlo (na předloženém vyhotovení Smlouvy není kód připojen). Je zjevné, že takový způsob podepisování není obvyklým způsobem podepisování žalovaného. Nejde tedy zjevně o výsledek společné shodné vůle stran. Soud nevylučuje, že ke smluvnímu konsensu mohlo dojít i jinak, př. elektronicky, ústně či konkludentně, což může být pro strany praktické, nicméně nezbavuje to žádnou ze stran povinnosti bezpečně prokázat smluvní konsensus a jeho úplný obsah. Podmínky k [název účtu] [anonymizováno] přitom v čl. 4, čl. 6, čl. 7 či čl. 8 předpokládají jistý mechanismus uzavírání smlouvy. Žalobkyně však skutečnosti rozhodné z hlediska uzavření smlouvy (tedy zřízení [název účtu] [anonymizováno] žalovaným, ověření jeho identifikace, v neposlední řadě ověření jeho úvěruschopnosti, ověření bankovního účtu, zaslání verifikačního kódu a jeho připojení žalovaným pod smlouvu, uzavření smlouvy) neprokázala (přes jednoznačné a strukturované tvrzení žalobkyně zejména v doplnění tvrzení z 22. 3. 2022). Pokud by žalobkyně řádně dodržela podmínky zřízení [název účtu] [anonymizováno] a doložila soudu jejich dodržení (pořídila kopie OP a alespoň jednoho dalšího dokladu, zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného alespoň z jeho tvrzení a z měsíčního výpisu z bankovního účtu na jméno žalovaného, ověřila účet žalovaného skrze platbu alespoň 1 Kč z jeho účtu, doložila odeslání SMS kódu žalovanému a jeho připojení žalovaným pod smlouvu) neměl by soud pochyby o skutečném právním vztahu mezi účastníky, k tomu však nedošlo. Žalobkyně tak neprokázala, že by žalovaný uzavřel s žalobkyní jí tvrzenou smlouvu, akceptoval tvrzené podmínky splácení, včetně akceptace poplatků za prodloužení splatnosti či porušení sjednaných podmínek. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že by to byl právě žalovaný, kdo učinil objednávky (nákupy) u obchodníků uvedených ve vyúčtováních za měsíce březen až srpen 2020, stejně jako že by to byl žalovaný, komu bylo na základě těchto objednávek poskytnuto jakékoliv plnění. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že za žalovaného uhradila kupní cenu jím objednaného (zakoupeného) zboží. 7. O všech neúplnostech v tvrzeních a nutnosti předložit či označit důkazy ve shora uvedeném rozsahu byl soud připraven žalobkyni ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), připraven poučit, včetně poučení o tom, že nebude-li prokázáno uzavření smlouvy, učinění objednávky a uhrazení kupní ceny, soud žalobu zamítne. O možnost vyslechnout toto poučení a výzvu k doplnění a adekvátně na ně procesně reagovat se žalobkyně svojí neúčastí při jednání soudu připravila. Z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní o tom, že žalovaný skutečně podepsal a tím i uzavřel [název smlouvy] [anonymizována čtyři slova] a seznámil se s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a následně učinil objednávky (nákupy) u předmětných obchodníků, a na základě těchto mu byla poskytnuta plnění a o tom, že žalobkyně uhradila kupní cenu za zboží namísto žalovaného, soud žalobu zcela zamítl. 8. Žalobě pak nemohlo být vyhověno ani zčásti z titulu bezdůvodného obohacení, k němuž by došlo, pokud by bylo prokázáno, že žalobkyně plnila za žalovaného jeho závazky. Žalobkyně však neprokázala ani to, že by předmětné objednávky (nákupy) učinil žalovaný, že by žalovanému bylo poskytnuto jakékoliv plnění, tj. že by žalovaný osobně převzal objednané (zakoupené) zboží a služby, a že by žalobkyně komukoliv cokoliv za žalovaného hradila. 9. Výrokem II. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně procesně úspěšná byl žalovaný. Náhrada nákladů by tedy měla připadnout žalovanému, na jehož straně soud jejich vznik neshledal.