10 C 163/2023-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 24. 5. 2022 Smlouvu o úvěru [číslo]. Ve smlouvě žalobkyně sjednala s žalovaným poskytnutí úvěru v částce 9 000 Kč, již mu téhož dne poskytla převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne 21. 6. 2022 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 386 Kč. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 9 000 Kč od 22. 6. 2022 do 28. 2. 2023 v celkové výši 2 268 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 24. 5. 2022 ve smyslu ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ ObčZ“), na základě níž žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 9 000 Kč, když uvedenou částku převedla téhož dne na běžný účet žalovaného. Toto má soud za prokázané z potvrzení banky [právnická osoba] Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 3 386 Kč ve lhůtě do 28 dnů. Ve smlouvě bylo uvedeno, že RPSN činí 0 %, což je vzhledem k níže uvedenému zcela liché tvrzení. Dále bylo mezi účastníky ve smlouvě ujednáno, že v důsledku prodlení žalovaného má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. 5. S ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 ObčZ neplatná. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek. Ze smlouvy je pak zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 9 000 Kč měl žalovaný v souhrnu uhradit tuto částku za velmi krátké období a to do 28 dnů navýšenou o částku 3 386 Kč. Je přitom zřejmé, že ačkoliv se částka 3 386 Kč nazývá poplatky, tak se jedná o úroky. U předmětné smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. ObčZ. Podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Judikaturou bylo dovozeno, že sjednaný úrok může i několikanásobně překračovat úrok obvykle poskytovaný bankami, nicméně toliko za předpokladu rizikovosti poskytovaného úvěru, nicméně žalobkyně ničeho takového o zvýšené rizikovosti předmětného úvěru netvrdila. V projednávané věci byl sjednán úrok (poplatek) několikanásobně převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s délkou fixace do 1 roku. Výpisem z databáze České národní banky má soud za prokázané, že v květnu 2022, tj. v době sjednání úvěrové smlouvy, činil průměrný úrok úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu s délkou fixace úrokové sazby na dobu do 1 roku 11,07 % ročně. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému hodnotí jako výrazně nevýhodnou, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou. Podle § 588 ObčZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. Vzhledem k výše uvedenému tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému i s ohledem na sjednanou smluvní pokutu v případě prodlení žalovaného s úhradou poskytnutého úvěru a s ohledem na další poplatky ve smlouvě uvedené pod bodem IX., hodnotí jako smlouvu výrazně nevýhodnou, a proto ji soud posoudil jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům. Nutno podotknout, že smlouva byla posouzena jako neplatná v celém rozsahu, právě pro všechna výše uvedená ujednání a nebylo tak možné jakékoliv moderace úroků a smluvní pokuty. 6. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení by činil vyplacenou částku, tj. 9 000 Kč a žalovaný nezaplatil ničeho, výrokem I. tak soud žalobě co do této částky vyhověl. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009 sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrokem II. soud zamítnul zbylou část pohledávky, a to s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy, jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve smluvní pokutě a poplatku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá – když k zasílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná pouze částečně, a to v části 64 % a poměr úspěchu a neúspěchu tak činil 28 %. Tedy 28 % z částky 2 070,50 Kč pak činí 578 Kč, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v této výši.