11 C 106/2023-40 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě banka vedla pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet] a dále byla dne [datum] sjednána formou Dispozic úvěrová smlouva, na jejímž základě úvěrující poskytla žalované kontokorentní úvěr Flexikredit až do výše 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně formou měsíčního kreditního příjmu ve výši 50 % povoleného debetu. Z důvodu opakovaného porušování podmínek Flexikreditu spočívajícího v opakovaném přečerpání povoleného limitu úvěrující poskytování tohoto produktu vypověděla a převedla vzniklý debetní zůstatek ve výši 12 002,36 Kč dne 16. 3. 2021 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet], jehož dlužný zůstatek měla žalovaná splatit v měsíčních splátkách, což však neučinila, proto úvěrující úvěr ke dni 20. 7. 2021 zesplatnila. Žalobkyně, která pohledávky ze smlouvy nabyla postoupením, se tak v řízení domáhala úhrady nesplacené jistiny ve výši 12 002,36 Kč, tří poplatků za zaslání upomínek ze dne 3. 5. 2021, 31. 5. 2021 a 29. 6. 2021 v celkové výši 1 800 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 12. 9. 2021 do 14. 6. 2022 ve výši 737,12 Kč a dále v zákonné výši z dlužné částky od 25. 6. 2022 do zaplacení a také úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ode dne 21. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Se souhlasem stran soud rozhodoval bez nařízení jednání. 3. Z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Mezi úvěrující a žalovanou došlo nejprve dne [datum] k založení vztahu ze smlouvy o běžném účtu, jak patrno ze smlouvy o bankovních produktech a službách, kdy v návaznosti na vedení běžného účtu č. [bankovní účet] strany posléze sjednaly povolený úvěrový limit (Flexikredit) do výše 10 000 Kč s podmínkou minimálního měsíčního kreditního příjmu 50 % limitu a s úrokem ve výši 21,99 % ročně (resp. 29 % ročně při nepovoleném debetním zůstatku), což je zřejmé z doložených Dispozic ze dne 9. 12. 2015. V rámci sazebníku, který byl učiněn součástí jejich závazku, strany sjednaly poplatek za oznámení o převodu zůstatku na splatný Flexikredit ve výši 200 Kč, poplatek za převedení nepovoleného debetního zůstatku na nově otevřený úvěrový účet ve výši 10 % povoleného limitu a poplatek za zaslání upomínky ve výši 600 Kč. Součástí uvedených smluv pak strany učinily též všeobecné obchodní podmínky a dále speciální produktové podmínky. V rámci produktových podmínek strany sjednaly oprávnění úvěrující přistoupit při překročení povoleného debetního zůstatku či nedodržení měsíčního kreditního příjmu mimo jiné k ukončení poskytování úvěrového limitu a k převodu zůstatku na nově otevřený úvěrový účet (čl. 24), přičemž dle čl. 59 všeobecných podmínek byla úvěrující oprávněna úročit splatnou jistinu, poplatky i úroky úrokem z prodlení. Dne 16. 3. 2021 úvěrující ukončila poskytování Flexikreditu z důvodu porušování smluvních ujednání a převedla debetní zůstatek běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet, jak patrno z výpisů z účtu. K následnému zesplatnění tohoto úvěru ve výši 12 002,36 Kč pak úvěrující přistoupila dopisem ze dne [datum], který současně předložila. Výpisem z úvěrového účtu č. [bankovní účet] pak žalobkyně doložila postupné úročením úvěrové pohledávky úrokem z prodlení, obdobně se pak podává z platební historie. Postupné upomínání žalované bylo doloženo upomínkami ze dne 1. 5. 2021, 30. 5. 2021 a 29. 6. 2021. Nabytí pohledávek ze smlouvy od úvěrující prokázala žalobkyně doloženým oznámením o postoupení pohledávky a postupní smlouvou, vč. přílohy v podobě seznamu postoupených pohledávek. 4. Ve věci bylo žalobkyní prokázáno, že na základě platné úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku poskytla její právní předchůdkyně žalované úvěr do výše 10 000 Kč, který žalovaná postupnými úkony přečerpala, čímž se dopustila porušení sjednaných podmínek poskytování úvěru a úvěrující vzniklo právo na zesplatnění celého úvěru odpovídající vyčerpaným částkám debetního zůstatku v celkové výši 12 002,36 Kč, na který žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně prokázala i nabytí těchto pohledávek od právní předchůdkyně. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklých závazků, případně ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalované, která však v řízení zůstala zcela nečinná, proto soud žalobou uplatněným nárokům vyhověl v rozsahu uplatněné nesplacené jistiny, sjednaných poplatků a úroku a dále včetně zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanoveném ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vůči neúspěšné žalované. Přitom náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 4 980 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 1 234,80 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení v celkové výši 7 914,80 Kč pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.