11 C 229/2022-37 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou domáhala s účinností od [datum] zrušení výživného určeného pro žalovaného s tím, že žalovaný je jejím synem a výživné bylo žalobkyni naposledy určeno rozsudkem Okresního soudu v Chebu, č.j. 0 P 159/2020-92, přičemž žalovaný podle žalobkyně dlouhodobě neplní řádným způsobem své studijní povinnosti, do školy nedochází, a tedy nepřipravuje se soustavným způsobem na budoucí povolání. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že studentem učiliště byl až do 31. 8. 2022, kdy studium řádně ukončil opravnou a doklasifikační zkouškou. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl k němu řádně a včas předvolán. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 4. 2021, č. j. 19 P 159/2020-92, bylo zjištěno, že žalobkyně je matkou žalovaného a uvedeným rozsudkem jí byla uložena povinnost platit na výživu žalovaného částku 4 500 Kč měsíčně. Z uvedeného rozsudku je dále zřejmé, že žalovaný v době rozhodování (duben 2021) studoval 2. ročník [anonymizována tři slova] [obec] v oboru mechanik opravář motorových vozidel s denní formou vzdělávání a že mj. pro časté (omluvené i neomluvené) absence došlo již v roce předchozím k jeho podmínečnému vyloučení ze studia. Z výpisu docházky žáka za období školního roku 2021 2022 se podává, že žalovaný v tomto období zameškal celkem 486 hodin, z toho 363 omluvených hodin a 117 neomluvených hodin, přičemž počty zameškaných hodin zřetelně gradují ve druhém pololetí školního roku až na 53 zameškaných neomluvených hodin v květnu 2022. Za druhé pololetí školního roku pak byl žalovaný„ nehodnocen“ ve více než polovině studovaných předmětů, jak zachyceno v přehledu hodnocení za uvedené období. Z potvrzení [anonymizována tři slova] [obec], příspěvkové organizace, ze dne 15. 9. 2022, je zřejmé, že žalovaný„ zdárně“ ukončil 3. ročník shora uvedeného oboru, přičemž termín závěrečných zkoušek je v prosinci 2022. Z dalších sdělení školy ze dne [datum] a [datum] pak vyplynulo, že v červnu 2022 již neprobíhalo teoretické, ani praktické vyučování a žalovaný z důvodu absence hodnocení prospěchu v několika předmětech nebyl připuštěn k závěrečným zkouškám a ke dni rozhodování soudu tyto zkoušky nevykonal. V dané věci soud dospěl k závěru o částečné důvodnosti podané žaloby, když vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá pouze po dobu, pokud děti nenabudou schopnost samy se živit (§ 911 občanského zákoníku). Schopnost sám se živit v obecné rovině nabývá nezletilá osoba již dovršením patnáctého roku věku za současného ukončení povinné školní docházky (§ 35 občanského zákoníku). Výjimku z tohoto pravidla pak představuje (za situace, kdy je nezletilý vůbec zdravotně způsobilý k výkonu závislé práce) soustavná (studijní či odborná) příprava na budoucí povolání, u které je současně naplněn předpoklad zvýšení dosavadní kvalifikace způsobem, který umožní lepší uplatnění na relevantním a aktuálním pracovním trhu. Žalobkyně se domáhala zrušení výživného již od 1. 4. 2022 z důvodu častých absencí při docházce žalovaného do školy, zatímco žalovaný, zletilý a svéprávný, se omezil na konstatování, že studium ukončil ke dni 31. 8. 2022 řádně vykonanou zkouškou (pokud se v tomto ohledu prohlášení žalovaného odchylují od obsahu sdělení školy, která jej stále za studenta považuje, jde očividně o informaci, kterou škola prozatím nemá k dispozici). V tomto ohledu se tedy spor stran omezil v zásadě na období od dubna do srpna 2022. Je třeba zdůraznit, že schopnost sám se živit se váže striktně na faktické předpoklady, přičemž formální status studenta/žáka podle nejrůznějších veřejnoprávních předpisů není v tomto směru nijak relevantní. Podstatným je pouze okamžik, od kterého žalovaný reálně mohl zajišťovat prostředky na své živobytí vlastní prací, přičemž dle názoru soudu se tak stalo již od června 2022, neboť v tomto měsíci již žádná školní výuka dle provedeného dokazování neprobíhala, stejně jako v měsících následujících (od září 2022 pak žalovaný i podle vlastního prohlášení dále nestuduje). Pokud jde naopak o období do konce května 2022, nelze dle názoru soudu přehlížet, že žalovaný do školy docházel, jakkoliv tak nečinil zcela řádně. Zde by bylo nutno vést dokazování k důvodům jednotlivých absencí, ať již omluvených či neomluvených, aby bylo možno učinit nějaký závěr o studiu nikoliv řádném a studiu nesoustavném, to vše ve vazbě na určitou dlouhodobost, což prokázáno nebylo. Absence ve škole mohou být důvodné a omluvitelné a současně i velmi rozsáhlé (př. ze zdravotních důvodů), ať již skutečně omluveny byly či nikoliv (zánik vyživovací povinnosti neslouží k sankcionování porušení ustanovení školních řádů), stejně jako nedůvodné, a tedy neomluvitelné. Žádný takový konkrétní závěr pro dobu do května 2022 učinit nelze, naopak v červnu až srpnu 2022 školní výuka nebyla a žalovaný si mohl prostředky na vlastní živobytí zajistit prací, jak ostatně bývá i u studujících zcela běžné (žalovaný přitom žádnou konkrétní překážku netvrdil, ani neprokazoval, ačkoliv tak činit prostřednictvím písemných vyjádření či při nařízeném jednání mohl, a to kdykoliv v průběhu celého řízení, přičemž pasivní přístup účastníka k řízení nelze v parametrech sporného civilního řízení nahrazovat aktivitou samotného soudu, neboť by šlo o postup v rozporu se zásadou rovnosti stran), pro období od září 2022 pak žalovaný žádný důvod trvání vyživovací povinnosti neuplatňoval. Pokud i sám žalovaný považuje od září 2022 své studium za ukončené, pak podle názoru nalézací soudu zanikla vyživovací povinnost tehdy, kdy žalovaný svou docházku ke studiu ukončil fakticky, což se stalo od června 2022, lhostejno že dle potvrzení školy má žalovaný status„ studenta“ možná doposud, pokud žalovaným nebylo v řízení vůbec tvrzeno, ani prokazováno, že by ještě v období od června 2022 doposud reálně plnil školní povinnosti nezbytné k úspěšnému završení studia, které by se neslučovaly s výkonem výdělečné činnosti. Samozřejmě nelze ponechat stranou ani ten argument, že pokud by žalovaný po celou dobu řádně studoval, pak by školní docházku ukončil jako kterýkoliv jiný student daného oboru v květnu 2022. Nad rámec extrémně stručného sdělení ze září 2022 však žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, čemuž adekvátně odpovídá i výsledek řízení. Soud tedy podané žalobě za období uvedené ve výroku I. vyhověl, čímž došlo v souladu s § 163 občanského soudního řádu ke změně v dosavadní úpravě výživného mezi stranami. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož má plně úspěšně žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, nicméně žalobkyně přes výzvu soudu žádné náklady řízení neuplatnila, ani nedoložila.