11 C 250/2022-72 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení příspěvku placeného vlastníkem a provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla, když žalovaný dle žalobkyně vlastnil v období od 18. 9. 2019 do 15. 12. 2019 vozidlo [registrační značka] se zdvihovým objemem válců od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 a dále v období od 28. 2. 2020 do 25. 5. 2020 vozidlo [registrační značka] se zdvihovým objemem válců od 1 850 cm3 do 2 500 cm3, aniž by měl uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem těchto vozidel, čímž mu vznikla povinnost uhradit v případě prvého vozidla příspěvek ve výši 5 785 Kč, v případě druhého vozidla pak příspěvek ve výši 5 720 Kč a dále též poplatky za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek v celkové výši 600 Kč, vše se splatností odvozenou od zaslaných výzev. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání. Z listin navržených žalobkyní důkazu vyplynulo, že žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem motorových vozidel shora uvedených, což je zřejmé z opravného sdělení [stát. instituce] ze dne 26. 7. 2023. Výzvami ze dne 27. 2. 2020 a ze dne 30. 7. 2020 ve spojení s následnými upomínkami o úhradu příspěvku a s informací České pošty s.p. o stavu doručování zásilek bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k doložení sjednání povinného pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla a pro případ, že pojištění sjednáno nebylo, k zaplacení příspěvků za období a ve výši shora uvedené do 30 dní od doručení každé výzvy. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla zapsaného v registru silničních vozidel. Z listin předložených k důkazu přitom plyne, že žalovaný je v registru silničních vozidel evidován jako vlastník shora uvedených vozidel a jako vlastníkovi mu ze zákona vznikla povinnost k pojištění odpovědnosti ve vztahu ke každému z vozidel. Naopak žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla ve vztahu k výše uvedeným vozidlům sjednal, ani jiné skutečnosti, které by vylučovaly důvodnost uplatněného nároku. Podle ustanovení § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. pak výše denní sazby příspěvku u osobního vozidla se zdvihovým objemem válců od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí 65 Kč/den, tedy v tomto případě 11 505 Kč za uvedená vozidla. Paušalizovaná výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek pak činí dle ustanovení § 2a citované vyhlášky 300 Kč za každý jednotlivý případ uplatnění, kdy v daném případě je zřejmé, že vzhledem k plynutí lhůt pro uplatnění a doby nepojištění lze akceptovat postupné (dvojí) uplatnění nároku. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada vzniklých nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 1 800 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 600 Kč podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 1 620 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu za jeden úkon právní služby (odvolání), paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby celkem ve výši 500 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 a § 13 odst. 3 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 571 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně. Předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně nelze považovat za účelný úkon v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím vyzvala žalovaného sama žalobkyně v rámci jejích upomínek (tj. po samotné výzvě k zaplacení poplatku následují vždy ještě minimálně dvě upomínky samotné žalobkyně s upozorněním na možnost uplatnění nároku před soudem). Již předchozími upomínkami tak lze mít účel předžalobní výzvy za dokonale splněný a zasílání dalších výzev představuje pouze neúčelné navyšování nákladů daného řízení. K ustanovení § 142a občanského soudního řádu dlužno doplnit, že toto ustanovení bylo včleněno do českého právního řádu zákonem č. 396/2012 Sb., přičemž jím byla sledována mj. ochrana majetkových zájmů dlužníků (žalovaných) před neúčelným navyšováním nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 5 Cmo 368/2013), k němuž mělo docházet v době před uvedenou novelou. Nelze tudíž dle názoru nalézacího soudu aplikovat ustanovení § 142a občanského soudního řádu způsobem, v jehož důsledku by dlužník měl na nákladech řízení hradit částku vyšší, než by hradil před jeho přijetím.