11 C 293/2023-34 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi ní a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o osobním účtu, na jejímž základě žalobkyně vedla pro žalovanou běžný účet [číslo] přičemž na základě žádosti žalované ze dne [datum] [číslo] strany uzavřely smlouvu o povoleném přečerpání běžného účtu do úvěrového limitu ve výši 4 tis. Kč a posléze ve výši 22 tis. Kč. Za čerpané úvěrové prostředky se žalovaná zavázala hradit žalobkyni úrok ve výši 18,9 % ročně a dále poplatky za zaslání výzvy k úhradě ve výši 500 Kč. Žalovaná se dále zavázala hradit měsíční splátky ve výši odpovídající vyúčtovaným úrokům a poplatkům, nicméně tento závazek žalovaná neplnila, tudíž žalobkyně přistoupila ke dni 30. 8. 2022 k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně tak v řízení uplatnila pohledávky odpovídající vyčerpané jistině úvěru ve výši 22 000 Kč a poplatkům ve výši 1 500 Kč (sestávající ze tří poplatků za výzvy k úhradě ze dne 15. 3. 2022, ze dne 4. 4. 2022 a ze dne 1. 6. 2022), dále příslušenství v podobě úroku kapitalizovaného za dobu od 1. 2. 2022 do 28. 3. 2023 ve výši 4 066,85 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z jistiny úvěru od 29. 3. 2023 o zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 15. 3. 2022 do 28. 3. 2023 ve výši 1 153,31 Kč a dále v zákonné výši z jistiny úvěru a vyúčtovaných poplatků od 29. 3. 2023 do zaplacení Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z předložené žádosti o založení osobního účtu je zřejmé, že na základě žádosti žalované vedla žalobkyně pro žalovanou běžný účet [číslo] což je patrno rovněž ze žádosti žalované o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 4 000 Kč ze dne [datum], kdy hned dne 20. 1. 2021 strany uzavřely smlouvu o zvýšení úvěrového limitu na částku 22 000 Kč, jak patrno z dodatku ke smlouvě o kontokorentu ze dne 20. 1. 2021. V rámci uvedených smluv se žalovaná současně zavázala k úhradě úroku z úvěru ve výši 18,9 % ročně a dále též k úhradě poplatku za výzvu k plnění ve výši 500 Kč, přičemž poplatek za vedení běžného účtu byl stanoven částkou 69 Kč měsíčně. Žalovaná byla podle smlouvy povinna zajistit ke konci kalendářního měsíce na účtu dostatek prostředků ke splacení úroků z úvěru a vyúčtovaných poplatků, dále celý úvěr splatit alespoň jedenkrát v období 6 měsíců a dále zajistit kreditní měsíční příjem na účtu v rozsahu odpovídající polovině úvěrového limitu, přičemž pro případ setrvalého prodlení přes výzvu žalobkyně pak bylo možno přistoupit k zesplatnění celého úvěru. Výzvami z března, dubna a června žalobkyně opakovaně upozornila žalovanou na peněžité závazky v prodlení a možnost zesplatnění úvěru, k čemuž nakonec došlo oznámením ze dne 1. 9. 2022, jak patrno z obsahu těchto výzev. Postupné čerpání úvěru ve výši 22 tis. Kč pak bylo prokázáno výpisem z účtu žalované, kdy samotný úvěr byl veden na úvěrovém účtu čl. [číslo], jak je zřejmé i z dodatku ke smlouvě o kontokorentu. Z výpisu z úvěrového je pak zřejmé rovněž jednotlivé úvěrové transakce, které jsou zachyceny rovněž v transakční historii. Dle čl. 9 obchodních podmínek, které strany učinily součástí úvěrové smlouvy, pak byla žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění celého úvěru v případě, kdy žalovaná ani přes výzvu žalobkyně neplnila své splatné závazky z úvěrové smlouvy. <i>Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi stranami došlo ke sjednání platné úvěrové smlouvy dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku a současně i vyplacení úvěru žalované (jeho průběžnému načerpání). Žalobkyně pak dále v souladu s ujednáním stran uplatnila úrok z úvěru a poplatky výše uvedené, neboť i tyto mají svůj podklad v uzavřené úvěrové smlouvě. Bylo tak na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala skutečnosti vylučující uplatněné nároky, žalovaná však zůstala v řízení zcela nečinná a soud proto žalobě v částce odpovídající nedoplatku jistiny úvěru, sjednaným poplatkům a sjednanému úroku vyhověl a dále v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku též v požadavku na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého žalobkyni náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči neúspěšné žalované. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 940 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 4 120 Kč za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby celkem ve výši 600 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH ve výši 991,20 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů částku 13 099,80 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení v celkové výši 6 651,20 Kč pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně. K tíži žalované pochopitelně nemohou jít ty úkony zástupce žalobkyni, jimiž byly odstraňovány důkazní nedostatky. S ohledem na skutečnost, že k dobrovolnému plnění uplatněné pohledávky vyzývala žalovanou (opakovaně) sama žalobkyně, a to včetně upozornění na možnost soudního vymáhání dluhu (v zesplatňující výzvě ze září 2022), nebylo možno za účelný úkon právní služby považovat další výzvu samotného zástupce žalobkyně, neboť již předchozí výzvou byl účel uvedeného úkonu zcela vyčerpán.