11 C 366/2023-23 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi ní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy, a to elektronicky prostřednictvím portálu [webová adresa]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč ve 24ti měsíčních splátkách. Dále se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému specifické služby ve formě tzv. Expres výplaty za poplatek ve výši 199 Kč, dále tzv. Bezpečné splátky za poplatek ve výši 99 Kč měsíčně, dále poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a dále poplatek za službu odložení splatnosti tzv. Korunovým odkladem ve výši 1 485 Kč, zatímco žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu 500 Kč za každý případ prodlení s úhradou dlužné splátky a dále v případě prodlení též náhradu účelně vynaložených nákladů (vymáhání). Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek pak žalobkyně celý úvěru ke dni 17. 3. 2023 zesplatnila. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala uhrazení dlužné jistiny ve výši 14 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za tzv. Expres výplatu ve výši 199 Kč, čtyř poplatků za tzv. Bezpečnou splátku vyúčtovaných v prosinci 2022 až březnu 2023 celkem ve výši 396 Kč, čtyř poplatků za tzv. SMS servis vyúčtovaných v prosinci 2022 až březnu 2023 ve výši 196 Kč, dvou poplatků za prodloužení splatnosti tzv. Korunovým odkladem (v říjnu a listopadu 2022) ve výši 2 968 Kč, úhrady úroků z úvěru za dobu trvání úvěrového vztahu ve výši 2 205 Kč, úhrady smluvních pokut vyúčtovaných v celkové výši 1 500 Kč (sestávajících z pokuty za prodlení s úhradou splátek vyúčtované v lednu a únoru 2023) a též úhrady účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 330 Kč. Dále žalobkyně v řízení uplatnila nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, jednak kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] ve výši 439,16 Kč, jednak z částky 24 287 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu se žádná ze stran nedostavila. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané založení závazkového vztahu z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] mezi účastníky, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal uhradit ve 24ti měsíčních splátkách v proměnlivé výši spolu s úrokem ve výši 5 145 Kč, kdy od deváté splátky se již jistina neúročila, jak plyne z doložené elektronické verze úvěrové smlouvy ve spojení s transakční historií, výpisem proplacení smlouvy, informace o účtu žalovaného, potvrzení o provedené platbě a sdělení [právnická osoba], z nichž je zřejmé, že částka úvěru byla čerpána na účet žalovaného. Úvěrovou smlouvou se dále žalovaný zavázal k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, k úhradě poplatků za čerpané služby„ Expres výplata“ (ve výši 199 Kč),„ Bezpečná splátka“ (ve výši 99 Kč měsíčně) a„ SMS servis“ (ve výši 49 Kč měsíčně), jejichž smyslem byla okamžitá realizace vyplacení úvěru, resp. odložení splátek úvěru v případě výskytu stanovených životních událostí, resp. informování o stavu úvěru za sjednaných podmínek. Zaplacením částky 1 Kč pak žalovaný mohl dle smlouvy docílit měsíčního odkladu aktuálně dlužné splátky za poplatek ve výši 1 485 Kč (poplatek za„ Korunový odklad“), čehož využil ve dvou (smlouvou připuštěných) případech, jak patrno z transakční historie. Stejné skutečnosti pak plynou též z doloženého sazebníku. V případě prodlení s úhradou sjednané splátky vznikalo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 500 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou 2 a více splátek či jediné splátky po dobu delší 3 měsíců byla žalobkyně oprávněna dle smlouvy závazek z úvěru zesplatnit, současně docházelo k zániku doplňkových služeb a dosud nezaplacený úrok přirůstal k nesplacené jistině. K zesplatnění úvěru žalobkyně přistoupila sdělením ze dne 17. 3. 2023, jak patrno z jeho obsahu. Na druhou stranu soud nemá za prokázané tvrzené„ účelně vynaložené náklady“ ve výši 1 330 Kč, neboť žádný důkaz takové konkrétní výše konkrétně vynaložených nákladů nebyl ani navržen, ani podán. Jakkoliv žalobkyně podrobně specifikuje jednotlivé složky těchto nákladů, nijak je neprokazuje. Nadto ovšem nelze přehlédnout, že se jedná kumulovanou sankci v podmínkách spotřebitelské smlouvy, kdy totéž porušení smlouvy, a tedy náklady i škoda s ním spojená, je již reflektováno v rámci vyúčtovaných a soudem přiznaných smluvních pokut. Ve věci bylo žalobkyní prokázáno, že na základě platné úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve sjednané době. Současně žalobkyně prokázala ujednání stran a vznik povinnosti žalovaného uhradit sjednaný úrok, dále poplatky za poskytované služby, ale také povinnost žalovaného k úhradě sjednaných smluvních pokut za prodlení s plněním peněžitých závazků žalovaného. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklých závazků, případně ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalovaném, který však v řízení zůstal zcela nečinný, proto soud žalobou uplatněným nárokům založeným na úvěrové smlouvě vyhověl v rozsahu uplatněné jistiny, úroků, sjednaných poplatků a smluvních pokut, a též vč. úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti celého úvěru. Naopak soud nemohl žalobě vyhovět v rozsahu uplatněných nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 1 330 Kč, jelikož takový nárok jednak nebyl prokázán z hlediska vzniku a výše jednotlivých nákladů, jednak postrádá oporu v platném právu. Žalovanému nelze přičítat k tíži důsledky vlastního rozhodnutí úvěrující o své vůli generovat náklady bezvýsledného„ vymáhání“ splnění povinnosti žalovaným. Ostatně svou povahou jde spíše o neurčitým způsobem sjednanou (další) smluvní pokutu. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož soud přiznal převážně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému, kdy žalobkyně byla v předmětu řízení úspěšnou z 95 %, proti jí náleží náhrada 90 % podílu účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 972 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby celkem ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH. Celková výše nákladů na straně žalobkyně tak činí 2 424 Kč, přičemž při podílu 90 % soud žalobkyně přiznal celkově částku náhrady ve výši 2 182 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.