12 C 253/2023-17 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále též jako„ věřitel“) poskytla žalované bez právního důvodu (na základě jednání o uzavření smlouvy, kdy žalobkyně není schopna prokázat uzavření této smlouvy) částku ve výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] dne [datum], kdy v poznámce k platbě bylo uvedeno [číslo]. Pohledávka věřitele za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud přes výzvu žalobkyně neuhradila dlužnou částku ve výši 20 000 Kč, domáhala se žalobkyně podanou žalobou uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 19. 2. 2023 do zaplacení. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalované, která však tuto povinnost nesplnila. Za této procesní pasivity žalované, která ani v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že věřitel poskytl dne [datum] žalované částku ve výši 20 000 Kč, a to poukázáním na bankovní účet č. [bankovní účet], kdy dotazem na [právnická osoba] bylo soudem zjištěno, že v daném období byla majitelem předmětného účtu žalovaná. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023, uzavřené mezi věřitelem a právě žalobkyní. Žalovaná však i přes předžalobní upomínku zaslanou dne 8. 2. 2023 dosud žalobkyni na poskytnuté finanční plnění ničeho nevrátila. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, když žalobkyně prokázala, že žalované byla věřitelem poskytnuta výše uvedená částka, přičemž žalovaná netvrdila, ani neprokazovala právní titul k nabytí částky 20 000 Kč. Z uvedeného důvodu soud v souladu s § 2991 OZ uložil žalované zaplatit žalobkyni částku odpovídající žalované částce, a vzhledem k prodlení žalované taktéž úrok z prodlení dle ust. § 1970 OZ ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobkyně. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.