12 C 397/2023-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalobkyně spolu s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále též„ smlouva o úvěru“), na základě které poskytla žalobkyně dne [datum] žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to poukázáním na běžný účet žalovaného. V souladu s ustanovením smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr splatit v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 728,73 Kč Smluvní úrok byl sjednán ve výši 15,20 % ročně a jednotlivé splátky byly splatné vždy k 15. dni v měsíci, počínaje [datum]. Žalovaný porušil sjednané podmínky, kdy opakovaně řádně a včas neuhradil sjednané splátky a žalobkyně tak využila oprávnění dle čl. 31 písm. d) ve spojení s čl. 32 písm. a) Všeobecných produktových podmínek (dále též„ VPP“) a úvěr zesplatnila ke dni 18. 1. 2023. Dlužná žalovaným dosud neuhrazená částka sestává z dlužné jistiny ve výši 8 652,45 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši za dobu od 19. 1. 2023 do 28. 6. 2023 v celkové výši 600,01 Kč, smluveného úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru ve výši 564,70 Kč přirostlého ke dlužné jistině dle čl. 43 VPP, kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši z dlužného smluvního úroku za dobu od 19. 1. 2023 do 28. 6. 2023 v celkové výši 49,60 Kč, a dále poplatku ve výši 300 Kč za zesplatnění úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu účastníků rozhodoval soud dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z doložené smlouvy o úvěru uzavřené elektronickými prostředky na dálku mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], jejíž součástí byly též Všeobecné produktové podmínky, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to čerpáním finančních prostředků na bankovní účet číslo [bankovní účet] z bankovního účtu číslo [bankovní účet], na nějž měl být úvěr formou zápočtu z běžného účtu hrazen. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr včetně úroku ve výši 15,20 % ročně dle čl. II. odst. 4, 5 smlouvy o úvěru splácet v 24 měsíčních splátkách po 728,73 Kč měsíčně, vždy k 15. dni v měsíci, počínaje [datum]. Dle čl. III. odst. 4 smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal hradit sjednané poplatky, a to mj. poplatek ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Dle čl. III. odst. 10 písm. c) smlouvy o úvěru za případ porušení smlouvy je považováno prodlení klienta se splněním jakékoli pohledávky banky, přičemž v případě porušení povinností byla v souladu s čl. III. odst. 11 písm. a) smlouvy o úvěru žalobkyně oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy klienta vůči bance za ihned splatné. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného číslo [bankovní účet] a platební historie k tomuto účtu má soud za prokázané, že žalovaný úvěr ve výši 15 000 Kč vyčerpal dne [datum], přičemž se následně opakovaně dostával do prodlení s úhradou sjednaných splátek a žalobkyně dopisem ze dne 20. 1. 2023 následně prohlásila v souladu se smlouvou úvěr za okamžitě splatný ke dni 18. 1. 2023. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 8 652,45 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši za dobu od 19. 1. 2023 do 28. 6. 2023 v celkové výši 600,01 Kč, smluveného úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru ve výši 564,70 Kč přirostlého ke dlužné jistině dle čl. 43 VPP, kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši z dlužného smluvního úroku za dobu od 19. 1. 2023 do 28. 6. 2023 v celkové výši 49,60 Kč, a dále poplatku ve výši 300 Kč za zesplatnění úvěru dle čl. III. odst. 4 smlouvy o úvěru. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil i přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 30. 6. 2023. 5. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr a žalovaný byl povinen fakticky vyčerpaný úvěr splatit v souladu se smlouvou a § 2399 OZ ve sjednaných termínech splatnosti, a to včetně sjednaných úroků dle § 2395 OZ a poplatků. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení úvěru, úroku z úvěru, poplatků a úroku z prodlení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ ležela na žalovaném, který však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení dle § 1970 OZ a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovanému uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.