12 C 63/2023-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny [číslo] na jejímž základě žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu na odběrné místo [část obce a číslo], [obec]. Žalovanému byl odběr elektřiny za období od 18. 1. 2021 do 15. 6. 2021 vyúčtován fakturou na částku 18 516 Kč, splatnou dne [datum], přičemž žalovaný na uvedenou částku dosud neuhradil ničeho, a to i přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Soud za situace, kdy žalovaný, kterého rovněž tíží ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ povinnost tvrzení a břemeno důkazní, v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, zjistil skutkový stav v zásadě totožný se žalobními tvrzeními. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] je prokázáno, že se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do shora uvedeného odběrného místa. Žalovanému byl následně odběr vyúčtován fakturou na částku 18 516 Kč, splatnou dne 6. 7. 2021, za období od 18. 1. 2021 do 15. 6. 2021, kdy na uvedenou částku žalovaný dosud neuhradil ničeho. 5. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) za podmínek stanovených zejména § 50 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Na základě této smlouvy vznikla žalobkyni povinnost dodávat žalovanému elektrickou energii při současné povinnosti žalovaného hradit její cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil. Břemeno tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ i břemeno důkazní dle § 120 odst. 1 OSŘ ve vztahu k zaplacení celé účtované částky leželo na žalovaném, který však žádné skutečnosti v tomto směru netvrdil, a proto ani neoznačil důkazy na podporu takových tvrzení. Soud tedy vycházel ze žalobních tvrzení korespondujících s předloženými listinnými důkazy, a žalobě tak v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovanému uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.