13 C 347/2022-14 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému specifikované koncové zařízení, které měl žalovaný vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy. Žalovaný své povinnosti nesplnil a koncová zařízení (2x set-top-box/CA Modul sériové číslo BI102200F90078452 a sériové číslo ACG03 WMYACT75DMB a 2x přístupové karty [číslo] [číslo]) nevrátil. Z těchto důvodů žalobkyně požaduje smluvní pokutu v žalované výši, a to 5 000 Kč za každý set-top-box a 1 500 Kč za každou přístupovou kartu. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 22. 2. 2019 uzavřena smlouva [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací. Součástí smlouvy bylo také ujednání o pronájmu koncového zařízení, a to dvou set-top-boxů a dvou přístupových karet. Pro případ nevrácení těchto zařízení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení a 1 500 Kč za každou nevrácenou kartu. Po ukončení smlouvy žalovaný zařízení nevrátil. Uzavření smlouvy [číslo] předání příslušných zařízení je prokazováno předmětnou smlouvou ze dne 22. 2. 2019. Z této smlouvy pak vyplývají také jednotlivá ujednání mezi účastníky. Výzvou ze dne 4. 4. 2022 je pak prokazována skutečnost, že žalovaný předmětné zařízení nevrátil. Výše uvedenou smlouvu soud zhodnotil jako smlouvu nepojmenovanou podle ustanovení § 1724 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). V této smlouvě se žalovaný zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené koncové zařízení a 1 500 Kč za každou nevrácenou přístupovou kartu. Z předložených listin má soud za prokázané, že žalovaný své povinnosti nesplnil a po ukončení smluvního vztahu žalobkyni předmětné zařízení nevrátil, takže žalobkyně má právo na smluvní pokutu v celkové výši 13 000 Kč. Současně se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého dluhu, proto má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 ObčZ. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení pak odpovídá jeho zákonné výši, jak je upravena v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, kdy soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, neboť její žalobě bylo zcela vyhověno, proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále v nákladech na její zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. na odměnu advokáta za dva úkony (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) po 1 620 Kč a jeden úkon v poloviční výši (výzva k plnění) a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 300 Kč. Advokát má též právo na náhradu 21 % DPH. Celkem tedy náklady žalobkyně činily 6 789,50 Kč.