13 C 375/2022-59 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 69 394 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným elektronicky uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne 5. 2. 2020. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s limitem až 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit žalobkyni v dohodnutých splátkách. Žalovaný čerpal celkem částku 93 844 Kč a naproti tomu uhradil pouze částku 24 450 Kč a ve zbývající části svůj závazek nesplnil a dlužnou částku neuhradil. Žalovaný nereagoval na zaslané upomínky, proto došlo k zesplatnění úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Dne 5. 2. 2020 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách po 3 330 Kč. Žalovaný své povinnosti nesplnil a dluh nesplatil, když uhradil pouze 24 450 Kč, proto žalobkyně odstoupila od smlouvy. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného ke splnění jeho závazku výzvou ze dne 1. 7. 2021. 5. Uzavření smlouvy o úvěru je prokazováno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 5. 2. 2020, kterou žalovaný čerpal dne 6. 2. 2020. Skutečnost, že žalovaný svůj závazek nesplnil a dluh ve lhůtě nesplatil vyplývá z opakovaných výzev žalobkyně k úhradě dluhu. Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení. 6. Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 90 000 Kč a ten byl povinen částku zvýšenou o smluvní úrok a další sjednané platby splatit v souladu se smlouvou ve sjednaném termínu splatnosti, což žalovaný neučinil. Protože žalobkyně prokázala existenci pohledávky, soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. Protože žalovaný nesplnil svůj dluh řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení. Žalobkyní požadovaný úrok odpovídá zákonným kritériím. 7. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 470 Kč a dále v nákladech za její zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 3 900 Kč a za tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 300 Kč. Advokát má též právo na náhradu DPH ve výši 21 % Celkem tedy náklady žalobkyně činily 18 716 Kč.