13 C 4/2023-14 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 13. 11. 2020 uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba] smlouvu o povoleném debetu [číslo], na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný svoji povinnost nesplnil. Pohledávka byla postoupena původním věřitelem žalobkyni. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 13. 11. 2020 smlouvu o povoleném debetu s úvěrovým rámcem do 20 000 Kč. Naproti tomu se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit nejpozději do jednoho roku nebo kdykoli dříve. Původní věřitel postoupil pohledávku vůči žalovanému žalobci. Celková dlužná částka činí na jistině 20 000 Kč. Uzavření smlouvy o povoleném debetu, včetně jednotlivých ujednání mezi původním věřitelem a žalovaným, je prokazováno předmětnou smlouvou mezi [právnická osoba] a žalovaným ze dne 13. 11. 2020. Skutečnost, že žalovaný dluží žalovanou částku, vyplývá z oznámení o prohlášení úvěru za splatný a z výzev banky i žalobce. Postoupení pohledávky je prokazováno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 a seznamem postoupených pohledávek. Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti. Z předložených listin vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“). Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a ten byl povinen částku zvýšenou o smluvní úrok splatit v souladu se smlouvou ve sjednaných splátkách, což žalovaný v žalobou uplatněném rozsahu neučinil. Protože žalobkyně prokázala existenci pohledávky sestávající z jistiny a smluvní pokuty, soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. Protože žalovaný nesplnil svůj dluh řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení. Žalobkyní požadovaný úrok odpovídá zákonným kritériím. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále v nákladech za její zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 1 900 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 300 Kč. Advokát má též právo na náhradu DPH ve výši 21 % Celkem tedy náklady žalobkyně činily 8 786 Kč.