15 C 256/2022-22 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. května 2022, na zaplacení 34 933,31 Kč, jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevráceného úvěru 30 933,31 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a poplatků 4 000 Kč za upomínání žalovaného (deset upomínek za neprovedení splátky po 400 Kč). Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku ke dni 22. listopadu 2007 ve výši 8 554,58 Kč a úroku v poměru 14,9 % z nevráceného úvěru 30 933,31 Kč za období od 23. listopadu 2007 do zaplacení, který kapitalizovala do 25. dubna 2022 v částce 67 445,96 Kč, celkem tedy 76 000,54 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ke dni 22. listopadu 2007 ve výši 5 757,35 Kč a v zákonné výši z nevráceného úvěru a poplatků 34 933,31 Kč za období od 23. listopadu 2007 do zaplacení, který také kapitalizovala do 25. dubna 2022 v částce 40 047,74 Kč, celkem 45 805,09 Kč. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], (dále jen„ úvěrující“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalovanému 50 000 Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující úrok 14,90% ročně, vyčíslený ke dni splatnosti každé splátky. To vše měl žalovaný splácet v 47 měsíčních splátkách po 1 411 Kč. Žalovaný však úvěrující dosud nezaplatil žalované částky jistiny a poplatků. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevráceného úvěru. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 22. března tr. K jednání nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, kdy jen žalobkyně svou neúčast předem omluvila. Z písemnosti označené k důkazu jako Smlouva ze dne [datum], předložené v datovém souboru s názvem [název DS] soud zjistil, že mezi žalovaným a úvěrující došlo ke sjednání smlouvy o úvěru. Soud ovšem již nezjistil, že by podle této smlouvy došlo ke splnění závazku (povinnosti) úvěrující předat žalovanému úvěrové peníze. Písemnost označená k důkazu jako [název Písemnosti] [anonymizováno 5 slov] [rok] předložená v datovém souboru s názvem [název DS] nemá v této souvislosti potřebnou důkazní hodnotu, neboť jde o soukromou písemnost (§ 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“), neautorizovanou jejím zpracovatelem, jejíž obsah nepotvrzoval nijak ani žalovaný. Podrobněji k tomuto lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. června 2021, čj. 25 Co 128/2021-45, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 55/2020). Soud také nezjistil, že by byly provedeny úkony, které byly zpoplatněny cenou, která byla předmětem tohoto řízení. Ohledně tohoto tvrzení žalobkyně neoznačila žádný důkazní prostředek. Nakonec je nutné pro úplnost doplnit, že soud nezjistil ani jakékoli ujednání o právu úvěrující požadovat zaplacení celé nesplacené úvěrové pohledávky při prodlení s placením splátek úvěru. Ze samotné smlouvy toto právo nevyplývá. Toto zjištění je ovšem s ohledem na neprokázání skutkového základu žalovaného nároku již nevýznamné, neboť by mohlo mít význam jen pro posouzení správnosti výše žalovaného úroku z prodlení. Jestliže však soud nezjistil žádné prodlení žalovaného splacením (při nedostatku zjištění o předání úvěru), nelze o důvodnosti žaloby na placení úroku z prodlení ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ vůbec uvažovat. Vzhledem k tomuto soudu nezbylo, než výrokem I. žalobu zamítnout. Výrokem II. soud ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.