15 C 330/2022-23 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 20. června 2022, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 11 198,85 Kč, jakožto nedoplatku pohledávek představující podle žalobkyně jednak nevrácený úvěr 5 500 Kč a nezaplacený poplatek za poskytnutí úvěru 5 698,85 Kč. Podle žalobkyně uzavřel žalovaný dne [den] [měsíc, rok] se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ úvěrující“) smlouvu o úvěru. Úvěrující měla poskytnout žalovanému podle této smlouvy úvěr s tím, že měl být splacen do [den] [měsíc, rok]. Úvěr však žalovaný nevrátil. Žalobkyně měla nabýt žalované pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s úvěrující dne [datum]. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok blíže odůvodnila. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil ani k jednání před soudem nařízenému na den 5. května tr., když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. Soud nemohl žalobě vyhovět pro nedostatek zjištění ve vztahu k aktivní věcné legitimaci žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že smlouva, z níž žalované nároky dovozuje, byla uzavřena (tedy zřejmě sjednána) s postupitelkou pohledávek, která pohledávky měla smluvně postoupit. Ohledně skutkových tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, však žalobkyně neoznačila žádné důkazy. Soud proto v tomto směru nemohl učinit žádná skutková zjištění. Vzhledem k tomuto procesnímu stavu soudu nezbylo, než výrokem I. žalobu na plnění povinností žalovaného, sjednaných s jinou osobou, než s žalobkyní, zamítnout pro neunesení důkazního břemene, tížícího žalobkyni podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). S ohledem na akcesoritu úrokového příslušenství k žalované jistině, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud České republiky například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ). Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. Protože zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu procesních nákladů žádnému z účastníků.