16 C 200/2023-46 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku s příslušenstvím uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 30. 9. 2013 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu [číslo] pro žalovaného. Následně byl k tomu běžnému účtu stranami sjednán kontokorentní úvěr Flexikredit. V souladu se smlouvou a Dispozicemi ke kontokorentnímu úvěru, které jsou spolu s Produktovými podmínkami, Všeobecnými podmínkami, Úrokovým lístkem a Sazebníkem nedílnou součástí smlouvy, byl žalovanému poskytnut úvěr do výše limitu 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek za podmínek ve smlouvě blíže specifikovaných a rovněž se zavázal, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. V tomto rozsahu žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy nedostál, překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a žalovanému zrušila poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 30 000 Kč převedla dne 14. 4. 2022 na nově otevřený účet č. [bankovní účet] O tomto žalovaného písemně informovala a vyzvala jej k okamžité úhradě. Po zrušení poskytování úvěru a převedení debetního zůstatku běžného účtu na úvěrový účet se žalovaný opět dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu [číslo] kdy tento nepovolený záporný zůstatek činil částku 1 715,87 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022, s datem účinnosti ke dni 21. 11. 2022, byla pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení sestávala pohledávka za žalovaným z jistiny úvěru ve výši 12 434 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 200 Kč a dlužné částky nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu ve výši 1 715,87 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 30. 9. 2013 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, přičemž touto smlouvou byly upraveny práva a povinnosti smluvních stran při poskytování bankovních produktů a služeb. Součástí smlouvy bylo ujednání o poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit s tím, že podmínky poskytování úvěru byly konkretizovány Dispozicemi ze dne 17. 2. 2017, které jsou spolu s Všeobecnými obchodními podmínkami, Produktovými podmínkami, Úrokovým lístkem a Sazebníkem nedílnou součástí smlouvy. Z Dispozic vyplývá úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč, úrok sjednaného úvěru odpovídající sazbě 21,99 % ročně s tím, že v případě nepovoleného debetního zůstatku činí úroková sazba 29 % ročně. Z obsahu Dispozic dále vyplývá výše poplatků účtovaných žalovanému a skutečnost, že kontokorentní úvěr byl zřízen k běžnému účtu žalovaného v Dispozicích uvedeném. Žalovaný se v bodu 3 Bankovní služby a produkty předmětné smlouvy mj. zavázal, že nepřekročí povolený úvěrový rámec a dále se v Dispozicích zavázal, že jeho minimální měsíční kreditní příjem bude činit 50 % povoleného limitu. Z oznámení banky ze dne 20. 4. 2022 vyplývá, že pro opakované porušení smluvních povinností ze strany žalovaného byl bankovní produkt Flexikredit k uvedenému dni zrušen a dluh žalovaného ve výši 30 000 Kč převeden z běžného účtu žalovaného na nově otevřený úvěrový účet [číslo]. Dále z oznámení vyplývá, že za otevření nového úvěrového účtu byl žalovanému v souladu se smluvním ujednáním naúčtován poplatek ve výši 10 % z aktuálního rámce Flexikreditu. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno čerpání úvěru žalovaným s tím, že ke dni 21. 11. 2022 činila dlužná jistina částku 12 434 Kč a výše účtovaných poplatků odpovídala částce 1 200 Kč. Z běžného účtu žalovaného vyplynul záporný zůstatek ve výši 1 715,87 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022, s datem účinnosti ke dni 21. 11. 2022, byly pohledávky za žalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení, postoupeny na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 11. 2022, který byl žalovanému zaslán dle podacího lístku dne 12. 12. 2022. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 4. 4. 2023, která byla žalovanému zaslána dle podacího lístku téhož dne. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Na základě Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 30. 9. 2013 ve spojení s Dispozicemi ze dne 17. 2. 2017 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o.z. Smluvní vztah založený úvěrovou smlouvou se řídí režimem zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku, když k uzavření předmětné smlouvy došlo dnem uzavření Dispozic, tedy 17. 2. 2017, které konkretizovaly podmínky daného úvěru. Na základě Smlouvy o bankovních produktech a službách ve spojení s Dispozicemi byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce a zároveň byl povinen právní předchůdkyni žalobkyně čerpané peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky vrátit způsobem uvedeným ve smlouvě s tím, že se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit úvěru. V tomto rozsahu však žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru nedostál. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dne 20. 4. 2022 úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se dále v předmětné smlouvě o bankovních službách ve spojení s Dispozicemi zavázal, že na běžném účtu tam specifikovaném bude vykazovat minimální zůstatek ve výši 500 Kč, ani v tomto rozsahu však žalovaný své povinnosti nedostál, když se po zesplatnění úvěru a jeho převedení na nově otevřený úvěrový účet dostal na běžném účtu do záporného zůstatku ve výši 1 715,87 Kč. Žalovaný, dle tvrzení žalobkyně, na svém dluhu ničeho nezaplatil. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklých závazků, případně ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících nároky žalobkyně, spočívala na žalovaném, který však v řízení zůstal zcela nečinný, proto soud žalobou uplatněným nárokům vyhověl v rozsahu uplatněné jistiny, sjednaného úroku, poplatků a úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. v žalobkyní požadované výši, v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 24. 11. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla plný úspěch ve věci, ve stanovené lhůtě před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, má tak vůči žalovanému právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 300 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o.s.ř. spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokát je registrován jako plátce DPH; o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění pak byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.