16 C 239/2023-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku s příslušenstvím uvedenou pod bodem I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 11. 9. 2015 smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 143 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 84 měsíčních splátkách po 2 525 Kč splatných vždy 20. dne v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný úvěr čerpal dne 11. 9. 2015, sjednané splátky však nehradil řádně a včas, když se ocitl v prodlení s úhradou splátky splatné dne 20. 2. 2022. Žalobkyně po opakovaném prodlení žalovaného s úhradou měsíčních splátek v souladu s čl. 9 obchodních podmínek úvěr ke dni 20. 7. 2022 zesplatnila. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 19 637,51 Kč, poplatků ve výši 1 748 Kč, když tyto jsou tvořeny poplatkem za pojištění úvěru ve výši 124 Kč měsíčně za období od února 2022 do března 2022 a dále poplatkem za každou ze tří výzev k úhradě dlužných částek ve výši 500 Kč (výzva ze dne 8. 3. 2022, 28. 3. 2022 a 28. 4. 2022) dle sazebníku žalobkyně, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 284,22 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 291,11 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu žalobkyně nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 11. 9. 2015 se podává, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 143 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr v 84 měsíčních splátkách po 2 525 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Z obsahu smlouvy vyplývá úrok sjednaného úvěru odpovídající sazbě 11,90 % ročně a RPSN odpovídající sazbě 13,37 %. V bodě I.8 smlouvy si strany sjednaly pojištění úvěru, kdy výše pojistného činí 124 Kč měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, z nichž vyplývá bližší úprava práv a povinností smluvních stran. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá čerpání úvěru ve výši 143 000 Kč dne 11. 9. 2015. Z historického výpisu vyplývá způsob splácení úvěru žalovaným. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek výzvami ze dne 8. 3. 2022, 28. 3. 2022 a 28. 4. 2022. Ze sazebníku poplatků vyplývá, že výzva k úhradě dlužných částek je zpoplatněna částkou 500 Kč za výzvu. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 7. 2022 vyplývá, že žalobkyně úvěr pro opakované porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného ke dni 20. 7. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalovanému zasláno dne 22. 7. 2022, jak je patrné z dodejky. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván ještě předžalobní výzvou ze dne 3. 7. 2023, která byla žalovanému zaslána dle podacího lístku dne 10. 7. 2023. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na podkladě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi stranami byla platně uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 o.z. Na základě předmětné smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 11. 9. 2015 peněžní prostředky ve výši 143 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky v pravidelných měsíčních splátkách po 2 525 Kč, v uvedeném rozsahu však žalovaný své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nedostál. Žalobkyně proto dopisem ze dne 22. 7. 2022 v souladu s článkem 9.1 obchodních podmínek, jimiž byly smluvní strany vázány, úvěr k 20. 7. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklého dluhu, případně ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalovaném, který však v řízení zůstal zcela nečinný, proto soud žalobou uplatněným nárokům vyhověl v rozsahu požadované jistiny, sjednaného úroku, který má podklad v uzavřené úvěrové smlouvě a který žalobkyně požaduje v souladu s omezením vyjádřeném v § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále poplatků, kdy částka 248 Kč má svůj podklad ve smlouvě o pojištění, jež strany učinily součástí smlouvy o úvěru, a částka 1 500 Kč za zaslání tří upomínek k úhradě dlužné částky má podklad v sazebníku žalobkyně a je dle názoru soudu přiměřeným a účelně vynaloženým nákladem žalobkyně na vymáhání dlužné částky představujícím příslušenství této pohledávky ve smyslu ustanovení § 513 o.z., a konečně soud vyhověl úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. ve výši stanovené ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla plný úspěch ve věci, ve stanovené lhůtě před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, má tak vůči žalovanému právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 6 374 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 856 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 21 385,51 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, vše vyjma soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř. spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokát je registrován jako plátce DPH. Náhrada nákladů řízení za úkon právní služby spočívající v zaslání předžalobní výzvy ze dne 3. 7. 2023 a paušální náhrada výdajů za tento úkon nebyla s ohledem na neúčelnost tohoto úkonu právní služby přiznána, neboť žalobkyně sama již dne 22. 7. 2022 zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky, kdy tato výzva splňuje náležitosti předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř., čímž byl účel předmětného úkonu již naplněn. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo k rukám zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 o. s. ř.