16 C 93/2023-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částky s příslušenstvím uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 5. 2. 2016 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a sdružených službách dodávky plynu, na jejichž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a plyn a žalovaný se zavázal zaplatit za dodanou elektřinu a dodaný plyn cenu. Žalobkyně vystavila žalovanému za dodanou elektřinu řádné vyúčtování za období od prosince 2019 do listopadu 2020 ve výši 7 056 Kč a dále za období od prosince 2020 do března 2021 ukončovací vyúčtování ve výši 2 363 Kč. Za dodaný plyn pak žalobkyně vystavila žalovanému řádné vyúčtování za období od prosince 2019 do listopadu 2020 ve výši 696 Kč a za období od prosince 2020 do února 2021 ukončovací vyúčtování v částce 755 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smluv o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu a o sdružených službách o dodávce a odběru elektřiny bylo zjištěno, že tyto byly uzavřeny dne 5. 2. 2016 a na jejich základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a plyn a žalovaný se zavázal platit jejich cenu. Z vyúčtování ze dne 4. 12. 2020 vyplývá, že žalovanému byl za odběr elektřiny v období od prosince 2019 do listopadu 2020 vyúčtován nedoplatek ve výši 7 056 Kč. Z ukončovacího vyúčtování ze dne 17. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému byl za odběr elektřiny v období od prosince 2020 do března 2021 vyúčtován nedoplatek ve výši 2 363 Kč s datem splatnosti 31. 3. 2021. Z vyúčtování ze dne 9. 12. 2020 vyplývá, že žalovanému byl za odběr plynu v období od prosince 2019 do listopadu 2020 vyúčtován nedoplatek ve výši 696 Kč. Z ukončovacího vyúčtování ze dne 9. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému byl za odběr plynu v období od prosince 2020 do února 2021 vyúčtován nedoplatek ve výši 755 Kč s datem splatnosti 23. 3. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek upomínkou ze dne 21. 4. 2021 a 24. 5. 2021. 5. Soudem bylo zjištěno, že dne 27. 10. 2020 bylo zahájeno insolvenční řízení žalovaného u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. [insolvenční spisová značka]. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2020, č.j. [insolvenční spisová značka], byl mj. zjištěn úpadek žalovaného, bylo povoleno řešení úpadku žalovaného oddlužením a věřitelé žalovaného byli vyzváni, aby ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky za dlužníkem (žalovaným). 6. Podle § 141a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále jen„ insolvenční zákon“) po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c. 7. Podle § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona se zahájením insolvenčního řízení se spojují účinky, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. 8. Podle § 140c insolvenčního zákona v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). 9. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 10. Podle § 50 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen„ energetický zákon“) smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Součástí smlouvy o dodávce elektřiny musí být ujednání o odpovědnosti za odchylku. 11. Podle § 72 věty prvé energetického zákona smlouvou o dodávce plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat účastníkovi trhu s plynem plyn a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit za něj cenu. 12. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil následovně. Žalobkyně vystavila žalovanému dne 4. 12. 2020 vyúčtování za odebranou elektřinu v částce 7 056 Kč a dne 9. 12. 2020 za odebraný plyn v částce 696 Kč. Dne 16. 12. 2020 byl shora citovaným usnesením zjištěn úpadek žalovaného a povoleno řešení jeho úpadku oddlužením. Téhož dne bylo toto usnesení zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Dne 16. 12. 2020 tak počala věřitelům běžet 2 měsíční lhůta k přihlášení jejich pohledávek za žalovaným, která skončila dne 16. 2. 2020. Nároky žalobkyně, které jsou předmětem tohoto řízení, ve výši 7 056 Kč a ve výši 696 Kč měly, příp. mohly, být uplatněny v insolvenčním řízení. Vzhledem k tomu, že tak žalobkyně neučinila, ač tak učinit mohla, postupoval soud v souladu s § 141a insolvenčního zákona a řízení o těchto nárocích zastavil, neboť řízení o nich byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c. 13. Jinak je tomu v případě žalovaných nároků ve výši 2 363 Kč a ve výši 755 Kč. Vyúčtování těchto nároků bylo vystaveno dne 17. 3. 2021, resp. dne 9. 3. 2021, tedy již po uplynutí 2 měsíční lhůty k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení. Ohledně těchto nároků soud shora uvedený skutkový stav posoudil z hlediska právní kvalifikace následovně. Nároky žalobkyně vyplývají z uzavřených kupních smluv podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ve spojení s § 50 a násl. a § 72 a násl. energetického zákona, na jejichž základě vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalovanému elektřinu a plyn při současné povinnosti žalovaného zaplatit jejich cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaný této povinnosti nedostál. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni v souladu s § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení, jehož výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a který soud žalobkyni přiznal, jak je ve výroku pod bodem II. uvedeno. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Větší procesní úspěch měl žalovaný, když žalobkyně zavinila zastavení řízení ohledně nároků pod bodem I. výroku tohoto rozsudku, nicméně soud nezjistil na straně žalovaného vznik nákladů řízení, proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.