10 C 489/2023-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 6. 2023 mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem, a společností [právnická osoba], jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 28. 6. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 11 000 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 26. 6. 2022. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila. 3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla toliko, aby bylo soudem vyžádáno, zda byla žalované v červnu 2021 zaslána na účet č. [bankovní účet] částka 11 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a zda je majitelem účtu právě žalovaná. Ze sdělení [právnická osoba] je zřejmé, že majitelem účtu byla žalovaná a že na tento účet nebyla připsána v červnu 2021 žádná platba ve výši 11 000 Kč. Soud tak k dispozici při jednání měl toliko tento jediný důkaz, jenž by mohl provést. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, ani že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, ani to, že finanční prostředky byly žalované poskytnuty žalobkyní v jí tvrzené výši. Z tohoto jediného důkazu, jenž soud při jednání provedl, však hlavně nevyplynulo ani založení smluvního vztahu mezi účastníky, ani to, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma jednoho výše uvedeného, žádný další neuvedla. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ani to, že je ve věci vůbec aktivně legitimována. Žalobkyně dále ani neunesla důkazní břemeno v tom směru, že žalované poskytla finance v jí tvrzené výši, když banka toto zcela vyvrátila. Z těchto důvodů soud zamítnul žalobu i co do důvodnosti nároků na úroky z prodlení a poplatky. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl v celém rozsahu. 4. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 10. 1. 2024 k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru, k označení důkazů prokazujícího, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a k označení důkazu, prokazujícího poskytnutí financí žalované v žalobkyní tvrzené výši, a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. 5. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, když plně procesně úspěšná byla žalovaná. Žalovaná však žádné náklady neuplatňovala.