11 C 174/2023-97 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení příspěvku placeného vlastníkem a provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla, když žalovaná dle žalobkyně provozovala v období od 16. 1. 2021 do 7. 4. 2022 vozidlo reg. zn. , SPZ, se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, aniž by měla uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, čímž jí vznikla povinnost uhradit příspěvek ve výši 29 055 Kč a dále tři poplatky za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek v celkové výši , částka, , vše se splatností odvozenou od zaslaných výzev.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila.Z listin navržených žalobkyní důkazu vyplynulo, že žalovaná byla v rozhodné době vlastnicí motorového vozidla shora uvedeného, což je zřejmé ze sdělení , právnická osoba, v , Jméno zainteresované osoby 0/0, ze dne 25. 10. 2023. Výzvami ze dne 31. 12. 2021, ze dne 10. 3. 2022 a ze dne 26. 5. 2022 ve spojení s následnými upomínkami o úhradu příspěvku a s informací , právnická osoba, . o stavu doručování zásilek bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k doložení sjednání povinného pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla a pro případ, že pojištění sjednáno nebylo, k zaplacení příspěvků za období a ve výši shora uvedené do 30 dní od doručení každé výzvy, které byly odeslány na adresu žalované vedenou v evidenci vozidel i v evidenci obyvatel.Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla zapsaného v registru silničních vozidel. Z listin předložených žalobkyní přitom plyne, že žalovaná vůči registru vozidel deklarovala své vlastnictví shora uvedeného vozidla, čímž jí ze zákona vznikla povinnost k pojištění odpovědnosti. Naopak žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokazovala, že by pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla ve vztahu k výše uvedenému vozidlu sjednala, ani jiné skutečnosti, které by vylučovaly důvodnost uplatněného nároku. Podle ustanovení § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. pak výše denní sazby příspěvku u osobního vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí 65 Kč/den, tedy v tomto případě , částka, za uvedené období. Paušalizovaná výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek pak činí dle ustanovení § 2a citované vyhlášky , částka, , přičemž v daném případě lze s ohledem na plynutí lhůt k uplatnění akceptovat postupné (trojí) uplatnění práva na příspěvek. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada vzniklých nákladů řízení, přičemž i částečné zpětvzetí žaloby (ohledně nároku odvozeného od vlastnictví/provozování vozidla reg. zn. , SPZ, ) dlužno zohlednit k tíži žalované, která nesplněním zákonné oznamovací povinnosti zavinila jednak podání, jednak následné zpětvzetí žaloby v uvedeném rozsahu. Podobně pak žalovaná zapříčinila vznik a nárůst nákladů řízení tím, že z vlastního rozhodnutí opomněla reagovat jak na opakované výzvy žalobkyně, tak na výzvy soudu. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , odměny zástupkyně žalobkyně ve výši , částka, podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), odměny zástupkyně žalobkyně ve výši , částka, podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za tři úkony právní služby (účast na jednání, vyjádření ze dne , datum, a částečné zpětvzetí žaloby), paušální náhrady hotových výdajů za pět úkonů právní služby celkem ve výši , částka, dle ustanovení § 13 odst. 3 a 14b odst. 5 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši , částka, . Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně. Předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně nelze považovat za účelný úkon v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím vyzvala žalovanou sama žalobkyně v rámci jejích upomínek (tj. po samotné výzvě k zaplacení poplatku následují vždy minimálně ještě dvě upomínky samotné žalobkyně s upozorněním na možnost uplatnění nároku před soudem). Již předchozími upomínkami tak lze mít účel předžalobní výzvy za dokonale splněný a zasílání dalších výzev představuje pouze neúčelné navyšování nákladů daného řízení. K ustanovení § 142a občanského soudního řádu dlužno doplnit, že toto ustanovení bylo včleněno do českého právního řádu zákonem č. 396/2012 Sb., přičemž jím byla sledována mj. ochrana majetkových zájmů dlužníků (žalovaných) před neúčelným navyšováním nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), k němuž mělo docházet v době před uvedenou novelou. Nelze tudíž dle názoru nalézacího soudu aplikovat ustanovení § 142a občanského soudního řádu způsobem, v jehož důsledku by dlužník měl na nákladech řízení hradit částku vyšší, než by hradil před jeho přijetím. Za podobně neúčelné považoval soud též náklady spojené s reakcí na výzvu soudu ze dne , datum, , kdy způsobilý doklad o vlastnictví či provozování vozidla má žalobkyně předkládat bez dalších výzev soudu z vlastní inciativy již v okamžiku podání žaloby. Notoricky neúčelnými jsou též automaticky generovaná podání žalobkyně zasílaná automaticky soudu (bez jakékoliv výzvy soudu) před každým nařízeným jednání, ve kterých se pouze nadbytečně opakují již sdělené skutečnosti (leckdy v rozporu s reálným stavem řízení). V souvislosti s jednáním soud nemohl přiznat žalobkyni jakékoliv další náklady, neboť tyto žalobkyně ani nevyčíslila, ani nedoložila, tudíž dlužno vycházet z toho, že nevznikly (př. proto, že se zástupce žalobkyně účastnil dalších jednání u nadepsaného soudu), resp. odborně zastoupená strana žalující neumožnila jejich vyčíslení záměrně.