11 C 208/2024-57 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení příspěvku placeného vlastníkem a provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla, když žalovaný dle žalobkyně vlastnil/provozoval vozidlo reg. zn. , SPZ, se zdvihovým objemem válců od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 v období od 2. 9. 2022 do 10. 9. 2022 a dále vozidlo reg. zn. , SPZ, se zdvihovým objemem válců od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 v období od 16. 9. 2021 do 1. 5. 2023, aniž by měl uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem těchto vozidel, čímž mu vznikla povinnost uhradit v případě prvého vozidla příspěvek ve výši 585 Kč, v případě druhého vozidla příspěvek ve výši 38 545 Kč, vše se splatností odvozenou od zaslaných výzev.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Z listin navržených žalobkyní důkazu vyplynulo, že žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem motorových vozidel shora uvedených, což je zřejmé ze sdělení , právnická osoba, v , adresa, ze dne , datum, a dále z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla ze dne 13. 9. 2021. Výzvami ze dne 2. 3. 2023, ze dne 1. 6. 2023 a ze dne 22. 6. 2023 ve spojení s následnými upomínkami o úhradu příspěvku a s informací , právnická osoba, . o stavu doručování zásilek bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k doložení sjednání povinného pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla a pro případ, že pojištění sjednáno nebylo, k zaplacení příspěvků za období a ve výši shora uvedené do 30 dní od doručení každé výzvy. Sdělením původního vlastníka ze dne 13. 5. 2023 pak žalobkyně doložila včasnost uplatnění nároku (tj. existenci) u čtvrtého vozidla.Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla zapsaného v registru silničních vozidel. Z listin předložených k důkazu přitom plyne, že žalovaný je v registru silničních vozidel evidován jako vlastník shora uvedených vozidel, resp. kupní smlouvou nabyl vlastnictví, a jako vlastníkovi mu ze zákona vznikla povinnost k pojištění odpovědnosti ve vztahu ke každému z vozidel. Naopak žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla ve vztahu k výše uvedeným vozidlům sjednal, ani jiné skutečnosti, které by vylučovaly důvodnost uplatněného nároku. Podle ustanovení § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. pak výše denní sazby příspěvku u osobního vozidla se zdvihovým objemem válců od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí 65 Kč/den, tedy v tomto případě 39 130 Kč za uvedená vozidla. Paušalizovaná výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek pak činí dle ustanovení § 2a citované vyhlášky 300 Kč za každý jednotlivý případ uplatnění, kdy v daném případě je zřejmé, že vzhledem k plynutí lhůt pro uplatnění a doby nepojištění lze akceptovat postupné (trojí) uplatnění nároku. Soud tedy žalobě vyhověl v základu uplatněných nároků a dále ve třech poplatcích za uplatnění práva na příspěvek, včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Naopak nelze považovat za účelně vynaložený náklad na další výzvy činěné ve stejný den (1. 6. 2023), kdy pouze formální rozdělení období jednoho nároku do čtyř různých částí z vůle žalobkyně nemůže odůvodnit vznik práva na úhradu nákladů uplatnění práva na příspěvek. V rozsahu tří uplatněných paušalizovaných náhrad soud tedy žalobu zamítl. (výrok II. rozsudku).Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně částečně neúspěšná v rozsahu uplatněných nákladů výzev ve výši 900 Kč, ve vztahu k uplatněné pohledávce tak byla žalobkyně ve věci úspěšnou z 96 %, tedy má právo na náhradu 96 % jí vzniklých nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 638 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 1 000 Kč za dva úkony právní služby podle ustanovení § 11 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 252 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Při podílu 96 % pak soud přiznal žalobkyni celkově částku 2 966 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně. Předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně nelze považovat za účelný úkon v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím vyzvala žalovaného sama žalobkyně v rámci jejích upomínek (tj. po samotné výzvě k zaplacení poplatku následují vždy ještě minimálně dvě upomínky samotné žalobkyně s upozorněním na možnost uplatnění nároku před soudem). Již předchozími upomínkami tak lze mít účel předžalobní výzvy za dokonale splněný a zasílání dalších výzev představuje pouze neúčelné navyšování nákladů daného řízení. K ustanovení § 142a občanského soudního řádu dlužno doplnit, že toto ustanovení bylo včleněno do českého právního řádu zákonem č. 396/2012 Sb., přičemž jím byla sledována mj. ochrana majetkových zájmů dlužníků (žalovaných) před neúčelným navyšováním nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 5 Cmo 368/2013), k němuž mělo docházet v době před uvedenou novelou. Nelze tudíž dle názoru nalézacího soudu aplikovat ustanovení § 142a občanského soudního řádu způsobem, v jehož důsledku by dlužník měl na nákladech řízení hradit částku vyšší, než by hradil před jeho přijetím.