11 C 478/2023-22 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi ní a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru ve výši 11 % ročně. Žalovaná se současně zavázala hradit poplatky za výzvu k plnění ve výši 500 Kč. Jelikož však žalovaná své závazky z úvěrové smlouvy řádně a včas neplnila, žalobkyně veškeré závazky žalované z úvěrového vztahu ke dni 20. 6. 2023 zesplatnila. Žalobkyně tak v řízení uplatnila pohledávky odpovídající neuhrazené jistině úvěru ve výši 341 167,75 Kč a poplatkům ve výši 1 500 Kč (sestávající ze tří poplatků za výzvy k úhradě ze dne 6. 2. 2023, ze dne 27. 2. 2023 a ze dne 30. 3. 2023), dále příslušenství v podobě úroku kapitalizovaného za dobu trvání úvěrového vztahu ke dni 22. 9. 2023 ve výši 24 035,23 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z jistiny úvěru od 23. 9. 2023 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 20. 1. 2022 do 22. 9. 2023 ve výši 7 321,37 Kč a dále v zákonné výši z jistiny úvěru od 17. 2. 2022 do zaplaceníŽalovaná se k žalobě nevyjádřila. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z předložené úvěrové smlouvy ze dne , datum, je zřejmé, že úvěrující se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 350 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v měsíčních splátkách po 5 511 Kč včetně úroku ve výši 11 % ročně a současně pak zaplatit poplatek za výzvy k úhradě dlužné částky ve výši , částka, . Čerpání úvěru ve výši 350 tis. Kč pak bylo prokázáno výpisem z účtu žalované. Podle čl. VIII úvěrové smlouvy byla žalobkyně oprávněna prohlásit veškeré pohledávky z úvěrové smlouvy za okamžitě splatné v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou závazků vůči žalobkyni. K zesplatnění všech závazků žalované z úvěrové smlouvy došlo oznámením ze dne 22. 6. 2023. Z doložených výzev k úhradě je zřejmé, že žalobkyně žalované opakovaně vyzývala k zaplacení dluhu, a to dne 6. 2. 2023, 27. 2. 2023 a dne 30. 3. 2023. Transakce proběhlé na úvěrovém účtu jsou pak zřejmé z doložené transakční historie.Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi stranami došlo ke sjednání platné úvěrové smlouvy dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku a současně i vyplacení úvěru žalované. Žalobkyně pak dále v souladu s ujednáním stran uplatnila úrok z úvěru a poplatky výše uvedené, neboť i tyto mají svůj podklad v uzavřené úvěrové smlouvě. Bylo tak na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala skutečnosti vylučující uplatněné nároky, žalovaná však zůstala v řízení zcela nečinná, a soud proto žalobě v částce odpovídající nedoplatku jistiny úvěru, sjednaným poplatkům a sjednanému úroku vyhověl a dále v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku též v požadavku na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná své závazky neplnila, a proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním přistoupila k zesplatnění celé jistiny úvěru.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého žalobkyni náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči neúspěšnému žalované. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 13 707 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 29 100 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH ve výši 6 300 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů částku 50 007 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně.