11 C 7/2024-59 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení příspěvku placeného vlastníkem a provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla, když žalovaný dle žalobkyně vlastnil v období od 6. 5. 2020 do 31. 5. 2020 vozidlo reg. zn. , SPZ, se zdvihovým objemem válců od 1 350 cm3 do 1 850 cm3, dále v období od 24. 5. 2020 do 22. 8. 2020 nákladní automobil reg. zn. , SPZ, s nejvyšší povolenou hmotností do 3,5 t, dále v období od 3. 1. 2023 do 24. 1. 2023 vozidlo reg. zn. , SPZ, se zdvihovým objemem válců od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 a v období od 13. 11. 2022 do 27. 1. 2023 vozidlo reg. zn. , SPZ, se zdvihovým objemem válců od 1 350 cm3 do 1 850 cm3, aniž by měl uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem těchto vozidel, čímž mu vznikla povinnost uhradit v případě prvého vozidla příspěvek ve výši 1 222 Kč, v případě druhého vozidla příspěvek ve výši 7 826 Kč, v případě třetího vozidla příspěvek ve výši 1 430 Kč a v případě čtvrtého vozidla příspěvek ve výši 3 572 Kč a dále též poplatky za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek v celkové výši 1 200 Kč, vše se splatností odvozenou od zaslaných výzev.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Z listin navržených žalobkyní důkazu vyplynulo, že žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem motorových vozidel shora uvedených, což je zřejmé ze sdělení , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 23. 2. 2024 a dále z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla ze dne 5. 7. 2021. Výzvami ze dne 8. 10. 2020, ze dne 22. 10. 2020, ze dne 20. 3. 2023 a ze dne 13. 4. 2023 ve spojení s následnými upomínkami o úhradu příspěvku a s informací , právnická osoba, . o stavu doručování zásilek bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k doložení sjednání povinného pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla a pro případ, že pojištění sjednáno nebylo, k zaplacení příspěvků za období a ve výši shora uvedené do 30 dní od doručení každé výzvy. Sdělením původního vlastníka ze dne 1. 9. 2022 pak žalobkyně doložila včasnost uplatnění nároku (tj. existenci) u čtvrtého vozidla.Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla zapsaného v registru silničních vozidel. Z listin předložených k důkazu přitom plyne, že žalovaný je v registru silničních vozidel evidován jako vlastník shora uvedených vozidel, resp. kupní smlouvou nabyl vlastnictví, a jako vlastníkovi mu ze zákona vznikla povinnost k pojištění odpovědnosti ve vztahu ke každému z vozidel. Naopak žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla ve vztahu k výše uvedeným vozidlům sjednal, ani jiné skutečnosti, které by vylučovaly důvodnost uplatněného nároku. Podle ustanovení § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. pak výše denní sazby příspěvku u osobního vozidla se zdvihovým objemem válců od 1 350 cm3 do 1 850 cm3 činí 47 Kč/den, tedy v tomto případě 1 222 Kč za prvé uvedené vozidlo a 3 572 Kč za čtvrté uvedené vozidlo. Výše denní sazby příspěvku u osobního vozidla se zdvihovým objemem válců od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí 65 Kč/den, tedy v tomto případě , částka, za třetí uvedené vozidlo. Výše denní sazby příspěvku u nákladního vozidla s nejvyšší povolenou hmotností do 3,5 t činí 86 Kč/den, tedy v tomto případě 7 826 Kč za druhé uvedené vozidlo. Paušalizovaná výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek pak činí dle ustanovení § 2a citované vyhlášky 300 Kč za každý jednotlivý případ uplatnění, kdy v daném případě je zřejmé, že vzhledem k plynutí lhůt pro uplatnění a doby nepojištění lze akceptovat postupné (čtveré) uplatnění nároku. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada vzniklých nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 600 Kč podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby celkem ve výši 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 168 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně. Předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně nelze považovat za účelný úkon v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím vyzvala žalovaného sama žalobkyně v rámci jejích upomínek (tj. po samotné výzvě k zaplacení poplatku následují vždy ještě minimálně dvě upomínky samotné žalobkyně s upozorněním na možnost uplatnění nároku před soudem). Již předchozími upomínkami tak lze mít účel předžalobní výzvy za dokonale splněný a zasílání dalších výzev představuje pouze neúčelné navyšování nákladů daného řízení. K ustanovení § 142a občanského soudního řádu dlužno doplnit, že toto ustanovení bylo včleněno do českého právního řádu zákonem č. 396/2012 Sb., přičemž jím byla sledována mj. ochrana majetkových zájmů dlužníků (žalovaných) před neúčelným navyšováním nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 5 Cmo 368/2013), k němuž mělo docházet v době před uvedenou novelou. Nelze tudíž dle názoru nalézacího soudu aplikovat ustanovení § 142a občanského soudního řádu způsobem, v jehož důsledku by dlužník měl na nákladech řízení hradit částku vyšší, než by hradil před jeho přijetím. Stejně tak nelze za účelně vynaložené považovat náklady spojené s účastí zástupce žalobkyně na jednání v situaci, kdy jednání jsou opakovaně nařizována výlučně z důvodů na straně žalobkyně, kdy tato přes opakované výzvy soudu nedokládá včas a zásadně již s podáním žaloby základní skutečnosti nezbytné k posouzení důvodnosti uplatněných nároků, jinak po skutkové a právní stránce banálních, tedy vlastnictví žalovaného k předmětnému vozidlu (popř. skutečnost provozování, k čemuž však v praxi nedochází) a skutečnost, že nárok nezanikl, tj. že byl uplatněn v prekluzivní lhůtě (již přímo ze skutkových tvrzení se totiž nárok jeví jako prekludovaný). Jak plyne ze stovek obdobných projednávaných věcí stejné žalobkyně při totožném právním zastoupení, strana žalující si vlastní důkazní pasivitou, kdy naopak strana žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, de facto vynucuje konání jednání za účelem dokazování dvou triviálních předpokladů triviálního nároku. Za popsaných okolností nelze uvažovat o tom, že by vícenáklady generované a zaviněné procesní pasivitou jedné strany měla nést protistrana.