15 C 420/2022-39 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, podanou ke zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 6. září 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek v celkové výši 17 821,21 Kč s úrokem z prodlení podle výroků I. a II. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovanému podle smlouvy č. , číslo, ze dne , datum, prodala koncové zařízení , název, , jehož neuvedenou cenu žalovaný částečně v neuvedené výši zaplatil při převzetí zařízení a zbytek se měl zavázat splácet po 860 Kč měsíčně po dobu 23 měsíců. Na kupní cenu měla žalobkyně poskytnout žalovanému slevu 5 tis. Kč podmíněnou tím, že mezi účastníky bude 24 měsíců plněna, resp. trvat jiná smlouva, a to o poskytování telekomunikačních služeb. Splátky měly být placeny ve lhůtě splatnosti jednotlivých vyúčtování žalobkyně s ujednání, že nezaplacením příslušné splátky se stane splatný celý zbytek kupní ceny. Protože žalovaný vystavená vyúčtování řádně nehradil, byly zbylé splátky v celkové výši 12 827,21 Kč zesplatněny a žalovanému vyúčtovány. S ohledem na uvedené porušení smluvních povinností žalovaným byla žalobkyní také vypovězena smlouva o poskytování telekomunikačních služeb a žalovanému byla také vyúčtována podmíněná sleva z kupní ceny ve výši 5 tis. Kč. Součet těchto pohledávek představuje žalovanou jistinu. Ty žalovaný dosud nezaplatil, přestože jej k tomu žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 22. srpna 2022. Úrok z prodlení byl žalován podle splatnosti nejmladší faktury.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, nařízenému na den 19. srpna tr., se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Uváděné ujednání smluvních stran soud zjistil z písemné smlouvy účastníků. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni kupní cenu vyplývá z § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a povinnost vrátit slevu při splnění odkládací podmínky z obecné závaznosti smluv zakotvené v § 1721 a násl. OZ.Již ze žalobních tvrzení bylo ovšem zřejmé, že právní posouzení splatnosti žalovaných pohledávek (ve smyslu lhůty pro zaplacení) vychází ve smyslu § 1958 OZ z výzvy věřitelky, jež měla být obsažena v jejích vyúčtováních. Tím jsou zřejmě myšleny faktury, tedy účetní doklady žalobkyně, neboť splátky v předem sjednané výši a sjednané vrácení slevy není nutné zvláště vyúčtovat podle rozsahu předmětu plnění. Tento závěr nemůže ovlivnit ani tvrzení žalobkyně o automatickém zesplatnění zbývající části kuní ceny při nezaplacení kterékoli splátky, protože splnění této podmínky je také primárně vázáno nejprve na vyúčtování splátky, ohledně níž by k neplacení mělo dojít.Výzva věřitelky je jednostranné právní jednání, které je možné činit vůči přítomnému žalovanému (adresátu), anebo nepřítomnému žalovanému. Žalobkyně se o přítomnosti žalovaného, ani o doručení výzev žalovanému nezmínila. Proto se soud pokusil tento dílčí skutkový závěr zjistit z označených důkazů (důkazních prostředků). Účetní doklady neobsahovaly žádná potvrzení o přítomnosti žalovaného, ani o jejich doručení žalovanému. O jejich splatnosti ve smyslu § 1958 OZ lze proto uvažovat teprve po doručení žalobního návrhu, jenž specifikaci (tedy vyúčtování) žalovaných pohledávek také obsahuje a je konstantně považován také za hmotněprávní výzvu k placení. Na rozdíl od žaloby totiž žalobkyní zmíněná předžalobní upomínka tyto požadavky nesplňuje. To, že se takto činěná výzva k placení (obsažená v žalobě) týkala jen některých splátek, resp. celého nedoplatku kupní ceny je nevýznamné, neboť v této době již měla být zaplacena celá kupní cena (23 měsíců od sjednání = předání věci).Protože k doručení žaloby, resp. k jejímu odevzdání do dispoziční sféry žalovaného (oznámeným uložením v provozovně poskytovatele poštovních služeb) došlo teprve 2. listopadu 2023, byl žalovaný povinen žalované pohledávky zaplatit bez zbytečného odkladu ! 1958 odst. 2 OZ), tedy dne 3. listopadu 2023. Pokud tak neučinil, dostal se od 4. listopadu 2023 do prodlení s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ. Je tedy povinen je povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni od této doby úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalovanou jistinu s úrokovým příslušenstvím za zjištěnou dobu prodlení žalovaného s jejím placením. Lhůta pro plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšná v poměru 91 % (20 463,94 Kč) k celému předmětu řízení. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 82 % (91 – 9).Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 800 Kč; Odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis výzvy k plnění a 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; Provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 (zveřejněno na www.nsoud.cz); Odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 1 847 Kč (~82 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.