15 C 421/2023-23 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 14. září 2023, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 28 151,06 Kč, jakožto nevráceného úvěru 19 043,25 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a smluvního úroku 7 939,20 Kč. Podle žalobkyně uzavřel žalovaný dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „úvěrující“) smlouvu o úvěru č. , číslo, . Úvěrující měla podle smlouvy poskytnout žalovanému úvěr 20 000 Kč, který měl být splacen do , datum, žalovaný nesplnil. Žalobkyně měla nabýt žalované pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s úvěrující dne , datum, . Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty 211,86 Kč a úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tyto nároky odůvodnila.Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil ani k jednání před soudem nařízenému na den 10. července tr., když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo její právo, resp. právo postupitelky na zaplacení smluvní pokuty 211,86 Kč. Nebylo tak zřejmé, jaké smluvní povinnosti měly být utvrzeny sjednáním smluvní pokuty. Již proto bylo nutné žalobu v této části zamítnout.Ohledně celé žalované pohledávky pak soud nezjistil skutečnosti nasvědčující aktivní věcné legitimaci žalobkyně stejně, jako tomu bylo řadě jiných řízení vedených před zdejším soudem o obdobných nárocích žalobkyně (např. 10 C 74/2022, 11 C 43/2022, 15 C 393/2021, 15 C 334/2023, 15 C 10/2024). Žalobkyně totiž ani v tomto řízení neoznačila žádný důkaz, jímž by prokázala své tvrzení o sjednání smlouvy o postoupení žalovaných pohledávek.Vzhledem k tomu soud žalobu zamítl výrokem I. pro neunesení důkazního břemene, tížícího žalobkyni podle § 120 odst. 1 OSŘ, resp. pro neusnesení břemene tvrzení ohledně žalované smluvní pokuty, tížícího žalobkyni podle § 101 odst. 1 OSŘ.Pro úplnost k procesnímu postupu je nutné poukázat na to, že nedostavením se k nařízenému jednání, se žalobkyně zároveň zbavila výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud České republiky například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015,, Anonymizováno, čj. 15 C 71/2014-37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ).S ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout ani k podmíněné žádosti žalobkyně o výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazního návrhu před jednáním, resp. k poskytnutí lhůty na jednání k těmto úkonům v případě, že by soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. dubna 2022, čj. 25 Co 57/2022-52, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 4/2021, se stejným závěrem). Z ustanovení § 118a OSŘ je navíc zřejmé, že předmětné poučení a výzvy soud činí zásadně při jednání, nikoli před ním, či po něm (viz také výše odkazované usnesení Ústavního soudu a z mnoha např. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. října 2019, čj. 25 Co 297/2019–45, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 59/2019, nebo rozsudek téhož odvolacího soudu ze dne 3. února 2016, čj. 25 Co 369/2015–57, ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15C 115/2014). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla žádnou významnou skutečnost, pro kterou by bylo možné výjimečně prodloužit zákonem stanovenou lhůtu pro uplatnění tvrzení a navrhování důkazů v § 118b odst. 1 OSŘ, nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Z toho, že žalobkyně v žalobním návrhu souhlasila s tím, aby o žalobě bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání, nebo z toho, že o žalobě nejprve rozhodl zdejší soud v jiném obsazení (již zrušeným) elektronickým platebním rozkazem, nelze dovozovat jakékoli legitimní očekávání, procesně příznivého výsledku řízení (viz obdobně odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. prosince 2013, čj. 25 Co 598/2013–87, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 115EC 564/2011). Žalobkyně jistě věděla podle výsledku jiných řízení, která se o jejích žalobách na vrácení úvěrů vedla před zdejším soudem (viz výše, ale i řada dalších), jakými nedostatky její žalobní návrh obecně trpěl a jak řízení v takovém případě může dopadnout.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.