15 C 433/2022-39 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 6. září 2022, na zaplacení 10 654,08 Kč, jakožto nezaplacené ceny služeb poskytovaných žalované třetími osobami prostřednictvím telekomunikační sítě žalobkyně. Podle žalobkyně uzavřely účastnice dne , datum, účastnickou smlouvu č. , číslo, pro telefonní číslo , tel. číslo, Podle ní se žalobkyně zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací, včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících, a žalovaná se zavázala za tyto služby platit žalobkyni ceny vyúčtované ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých pravidelných vyúčtováních. Žalovaná částka představuje cenu za poskytnuté služby třetích stran podle následujícího členění v jednotlivých vyúčtováních: Vyúčtování služeb č. , číslo, , splatné dne , datum, , za Volání na informační/asistenční služby v ceně 5,05 Kč, Uvítací tóny v ceně 25 Kč, , typ služby, ve výši 2 940 Kč a SMS na speciálně zpoplatněná čísla v ceně 50 Kč; Vyúčtování služeb č. , číslo, , splatné dne , datum, , za Uvítací tóny v ceně 25 Kč, , typ služby, ve výši 3 526 Kč, SMS na speciálně zpoplatněná čísla v ceně 594 Kč a Poplatek za nastavení služby , typ služby, v ceně 6 Kč; Vyúčtování služeb č. , číslo, , splatné dne , datum, za , typ služby, ve výši 2 225,99 Kč, SMS na speciálně zpoplatněná čísla v ceně 198 Kč a Uvítací tóny v ceně 25,00 Kč; Vyúčtování služeb č. , číslo, , splatné dne , datum, , za , typ služby, ve výši 1 033,99 Kč. Služby třetích stran měly představovat jednak služby poskytované třetími stranami prostřednictvím telekomunikační sítě žalobkyně (např. SMS či volání na speciálně zpoplatněná čísla, platební služby jako , typ služby, či Platba přes SMS, služby zábavy jako zvonění, obrázky, hry) a jednak doplňkové služby, k rozhodování o nichž nemá ČTÚ pravomoc (např. poplatek za vystavení splátkového kalendáře, poplatek za zaslání papírového vyúčtování aj.). Konkrétní služba třetích stran, jejíž cena byla předmětem řízení, měla být uvedena ve výše uvedených vyúčtováních žalobkyně, kde jednotlivé vyúčtované položky jsou patrny z podrobných výpisů služeb, včetně data a času, kdy k využití služby žalovanou došlo, typ služby, kontaktované telefonní číslo či číslo obchodu, počet jednotek a účtovaná cena. Tyto platební povinnosti žalovaná nesplnila. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., který hodnotila jako zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti nejmladší faktury.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupkyně se nedostavila ani k nařízenému jednání před soudem.Z provedených důkazů soud nezjistil, že by byly žalované poskytovány služby třetích stran, když žalobkyně neoznačila žádný důkaz, jímž by tuto skutečnost prokázala. Soud také nezjistil, že by žalovaná cena byla žalované vyúčtována.Písemná smlouva účastnic zavazovala žalovanou k placení cen jí objednaných služeb, jež jí měly být žalobkyní vyúčtovány. Účetní doklady a vyúčtování žalobkyně jsou soukromými písemnostmi, jejichž správnost obsahu nebyla žalovanou nijak potvrzována. Tyto písemnosti proto ve smyslu § 565 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) nemohly být proti žalované použity. Ani jiný důkazní, v žalobě označený, prostředek, zjevně ze stejného důvodu nemohl pozitivní tvrzení žalobkyně o poskytnutí předmětných služeb.Samotná vyúčtování navíc neobsahovala přesnou (žádoucí) skutkovou specifikaci účtovaných služeb, jak tvrdila žalobkyně. Přesto soud žalobu věcně projednal s ohledem na závěry vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. července 2022, čj. 13 Co 189/2022-28, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 136/2022.Samotná vyúčtování cen služeb mohla prokázat jen to, že byla žalobkyní vystavena (vyhotovena). Právní hodnocení splatnosti pohledávky (peněžitého dluhu) ovšem ve smyslu § 1958 OZ vyžaduje, aby se takto formulovaná výzva k placení dostala k žalované (viz § 570 a násl. OZ). Ani tato skutečnost nebyla žalobkyní prokázána, když jediná výzva k placení s dokladem o odeslání k poštovní přepravě žalované, žádná vyúčtování (konkretizace množství či rozsahu služby s přiřazením k jednotkové ceně) neobsahovala.Vzhledem k těmto zjištěním a jejich hodnocení soud žalobu na zaplacení žalované jistiny výrokem I. zamítl pro neunesení důkazního břemene žalobkyní (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Nebylo-li zjištěno prodlení žalované s placením tohoto peněžitého dluhu (§§ 1968 a 1970 OZ), není možné dovozovat ani vznik nároku na jeho příslušenství. Proto byla stejným výrokem zamítnuta žaloba i v tomto rozsahu.Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti doplnit potřebná skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 OSŘ, jak uzavřel Ústavní soud České republiky například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37, (zveřejněno na webových stránkách http://nalus.usoud.cz /Search/Search.aspx).Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic, neboť zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.