16 C 108/2024-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela s žalovanou dne 4. 1. 2021 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 49 060 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, odměny za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, odměny za administrativní činnost a odměny za hotovostní inkaso splátek, to vše v pravidelných 20měsíčních splátkách po 4 403 Kč. Žalovaná nedostála své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, na svém dluhu uhradila částku v souhrnné výši 35 783 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 25 058,12 Kč za období od 5. 9. 2022 do 1. 11. 2023, tj. smluvní pokuta ve výši 10 574,53 Kč. V souvislosti s upomínáním žalované s úhradou dluhu má žalobkyně právo na paušální náhradu nákladů na vymáhání pohledávky. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla pohledávka za žalovanou vyplývající z předmětné smlouvy postoupena žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 4. 1. 2021 bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se společnost , Anonymizováno, . zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti spolu s jistinou poplatek ve výši 49 060 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 087 Kč, odměny za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 27 690 Kč, nákladů na vyhotovení úvěru ve výši 4 093 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 190 Kč, to vše v pravidelných 20 měsíčních splátkách po 4 403 Kč. Dle předmětné smlouvy žalovaná čerpala peněžní prostředky v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Z obsahu smlouvy bylo zjištěno, že úrok činí 25 % ročně a RPSN činí 246,22 %. Dále bylo z obsahu smlouvy zjištěno, že pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 500 Kč, 750 Kč a 1 500 Kč. Z žádosti o úvěr ze dne 4. 1. 2021 vyplývá, že tímto byly zjišťovány osobní a majetkové poměry pro posouzení úvěruschopnosti žalované. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 5. 2. 2024. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána ještě předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2024, která byla žalované zaslána 10. 4. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si sjednaly vedle úroku ve výši 9 087 Kč odměnu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 27 690 Kč, odměnu za vyhotovení úvěru ve výši 4 093 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 190 Kč. Soud se zabýval podstatou těchto poplatků a shledal, že se v případě všech zmíněných poplatků nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tyto poplatky lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. V daném případě tak byl sjednán úrok, který je vyšší než poskytnutá jistina. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok, který je vyšší než poskytnutá jistina, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Ujednání o úroku je tak proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné.7. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smluv. Dospěl však k závěru, že tento postup není namístě, neboť uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně. Je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla úvěrová smlouva uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Dále je nutno uvést, že žalovaná je pro případ prodlení stižena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nutno přitom podotknout, že smluvní pokuta je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž nelze opomenout paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 500 Kč, 750 Kč a 1 500 Kč. A nelze opomenout ani skutečnost, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, že by byla porušena povinnost ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně. Soud tak s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání sankční povahy, které smlouva obsahuje, uzavírá, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu uhradila, dle tvrzení žalobkyně, částku 35 783 Kč. Žalovanou nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradila více, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 3 217 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalované a částek již žalovanou zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 20. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 10. 4. 2024 zaslala žalované (předžalobní) výzvu k zaplacení dluhu, přičemž v této byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 19. 4. 2024. Následující den tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od 20. 4. 2024. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délc