16 C 121/2024-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku s příslušenstvím uvedenou pod bodem I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o povoleném debetu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do limitu stanoveného ve smlouvě a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky s tím, že se zavázala nepřekročit limit sjednaný ve smlouvě. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaná úvěr čerpala, avšak porušila svoji povinnost nepřekročit limit sjednaný ve smlouvě. Protože žalovaná nepovolený debet, tj. záporný zůstatek, na běžném účtu neuhradila, žalobkyně účet ke dni 6. 12. 2023 v důsledku zániku smlouvy zrušila. K uvedenému dni vykazoval účet debetní zůstatek (dluh) ve výši 10 828,28 Kč, žalobkyně tuto pohledávku převedla na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Nárok žalobkyně sestává z dlužné jistiny ve výši 10 828,28 Kč, úroku v kapitalizované podobě ve výši 254,84 Kč a v běžící podobě ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení a z úroku z prodlení v kapitalizované podobě ve výši 248,12 Kč a v běžící podobě z dlužné jistiny za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu žalobkyně nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o povoleném debetu ze dne 28. 3. 2023 bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec do výše 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a poplatky. Z předmětné smlouvy plyne úrok sjednaného úvěru odpovídající sazbě 12 % ročně, při nepovoleném debetu pak sazbě 25 % ročně, a RPSN odpovídající sazbě 21,78 %. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník poplatků. Z Všeobecných obchodních podmínek vyplývá bližší úprava práv a povinností smluvních stran, ze Sazebníku poplatků plyne výše poplatků. Z historického výpisu z úvěrového účtu žalované je patrné čerpání úvěru žalovanou. Z upomínky ze dne 11. 10. 2023 vyplývá, že žalovaná byla touto žalobkyní vyzvána k vyrovnání nepovoleného debetu. Z listiny označené jako Odstoupení od smlouvy ze dne 15. 11. 2023 vyplývá, že žalobkyně v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami odstoupila od uzavřené smlouvy, a to z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Oznámení o odstoupení od smlouvy bylo žalované zasláno dne 16. 11. 2023, jak vyplývá z údajů od , právnická osoba, . Z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 6. 12. 2023 vyplývá, že žalobkyně informovala žalovanou o tom, že účet žalované založený shora uvedenou smlouvou vykazoval debetní zůstatek (dluh) ve výši 10 828,28 Kč, v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami byla předmětná pohledávka žalobkyně převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána ještě předžalobní výzvou ze dne 20. 2. 2024, která byla žalované zaslána dle podacího lístku téhož dne.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. o.z. Na základě předmětné úvěrové smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce a zároveň byla povinna žalobkyni čerpané peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě s tím, že se žalovaná zavázala nepřekročit povolený limit úvěru. V tomto rozsahu však žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru nedostála. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklého dluhu, případně ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalované, která však v řízení zůstala zcela nečinná, proto soud žalobou uplatněným nárokům vyhověl v rozsahu uplatněné jistiny, sjednaného úroku i úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z., ve výši stanovené ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou zpravidla měněny pouze údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobkyně.