16 C 199/2024-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným byla dne 15. 3. 2013 uzavřena Smlouva o půjčce č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 8 361 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 1 277 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 901 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, a to vše v pravidelných 60týdenních splátkách po 307 Kč. Žalovaný nedostál své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradil řádně a včas, na svém dluhu uhradil částku v souhrnné výši 1 500 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, s datem účinnosti dne 27. 9. 2023, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o půjčce č. , číslo, vyplývá, že tuto uzavřeli dne 15. 3. 2013 společnost , právnická osoba, a žalovaný. Na základě předmětné smlouvy se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému v den podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 8 361 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 1 277 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 901 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, a to vše v pravidelných 60týdenních splátkách po 307 Kč. Žalovaný převzetí peněz svým podpisem stvrdil. Dle předmětné smlouvy činí RPSN 63,93 %. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, které bylo žalovanému zasláno 27. 10. 2023. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván ještě předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2024, která byla žalovanému zaslána dne 4. 6. 2024.5. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené dne 15. 3. 2013 se řídí režimem zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), jak vyplývá z přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Z hlediska právní kvalifikace pak soud smlouvu ze dne 15. 3. 2013 posoudil jako smlouvu o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 ObčZ, dle kterého věřitel přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Soud nicméně dospěl k závěru, že předmětná smlouva o půjčce je ve smyslu § 39 ObčZ absolutně neplatná, neboť jde o právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Neplatnost celé smlouvy působí ujednání o poplatku ve výši 8 361 Kč. Soud se zabýval podstatou tohoto poplatku a shledal, že poplatek představuje odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, a tedy úrok. V projednávané věci tak byl sjednán úrok, který dosahuje více než čtyř pětin poskytnuté jistiny. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok, který dosahuje čtyř pětin poskytnuté jistiny, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Ujednání o úroku (poplatku) se tak s ohledem na svoji nepřiměřenou výši příčí dobrým mravům, a proto je smlouva o půjčce absolutně neplatná ve smyslu § 39 ObčZ.6. Protože soud shledal absolutní neplatnost smlouvy o půjčce, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu 451 a násl. ObčZ. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 451 odst. 2 ObčZ, čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 451 odst. 1 ObčZ povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu uhradil, dle tvrzení žalobkyně a s ním korespondujícím přehledem plateb, částku 1 500 Kč. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradil více, soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 8 500 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalovaného a částek již žalovaným zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 517 odst. 2 ObčZ., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 12. 11. 2023 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 27. 10. 2023 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalovanému doručeny v souladu s § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, třetí pracovní den po odeslání, tedy 1. 11. 2023. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 12. 11. 2023 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.7. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.