17 C 27/2023-47 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že s žalovaným uzavřela ústní smlouvu o zápůjčce a částku předala žalovanému v hotovosti dne , datum, . Žalovaná požadovala zápůjčku po žalovaném vrátit, ten však na její výzvy nereagoval, zápůjčku nevrátil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci nařídil jednání, na které se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Po provedeném dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav. Z výpisu z účtu žalobkyně je zřejmé, že dne , datum, byl proveden výběr částky 30 000 Kč. Z fotografií ohledně proběhlé komunikace je zřejmé, že byla vedena komunikace ohledně finančních prostředků. Z předžalobní výzvy ve spojení s podací stvrzenkou potvrzenou poštovním doručovatelem je prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 30 000 Kč do 30. 9. 2023.4. Dle ust. § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), smlouva o zápůjčce vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.5. Z provedených důkazů nebylo dle názoru soudu možné dojít k závěru, že by došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Dále nebylo ani možné dojít k závěru, že by žalobkyně přenechala částku 30 000 Kč žalovanému, jejíhož zaplacení se po žalovaném v rámci daného řízení domáhala. Nad rámec soud uvádí, že rovněž nebylo prokázáno, o jakých konkrétních finančních prostředcích byla vedena telefonní komunikace, ani mezi kým byla vedena telefonní komunikace, nebylo prokázáno o jaké telefonní číslo se jednalo, ani kdo byl vlastníkem telefonního čísla. Soud byl připraven poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, o neunesení důkazního břemene, nicméně žalobkyně se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud považuje žalobu za nedůvodně podanou a nezbylo, než ji zamítnout, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. Vzhledem k tomu, že k vyhlášení rozsudku došlo dne 30. 7. 2024, k dalším podáním žalobkyně již nebylo možné přihlížet.7. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, proto mu dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že u žalovaného žádné náklady konstatovány nebyly, soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.