17 C 389/2024-15 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Uváděla, že uzavřela s žalovaným dne , datum, , smlouva, č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, byl uzavřen dodatek č. , číslo, k , smlouva, , jímž žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč, žádosti žalovaného bylo vyhověno a žalovaný mohl tento čerpat na účtu uvedeném výše. Žalovaný neplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy o kontokorentu, proto byl kontokorent ke dni 2. 7. 2024 bankou zesplatněn. Žalobkyně nárokuje částku 50 000 Kč, a nesplacený smluvní úrok ve výši 18,90 % ročně, do zesplatnění tento činí od 1. 4. 2024 do 1. 7. 2024 částku 1 831,28 Kč. Dále v souladu s ust. § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru nárokuje smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně od 1. 8. 2024, jakož i zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč od 12. 7. 2024 (datum ve prospěch žalovaného, k zesplatnění došlo dříve) do zaplacení. Dále žalobkyně uváděla, že se žalovaný zavázal v rámci smlouvy o zřízení běžného účtu udržovat na běžném účtu kladný zůstatek. Žalovaný toto nedodržel, dostal se do minusu částkou 1 000 Kč, proto se zaplacení této částky žalobkyně rovněž touto žalobou domáhá. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.3. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Z , smlouva, ze dne , datum, č. , číslo, , je prokázáno, že banka pro žalovaného vedla bankovní účet, konkrétně běžný účet č. , č. účtu, . Z této smlouvy je prokázáno, že se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu kladný zůstatek. Z dodatku č. , číslo, ze dne , datum, je prokázáno, že mezi účastníky byl uzavřen dodatek k , smlouva, z žádosti o kontokorent je patrné, že to byl žalovaný, kdo požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč, žádosti žalovaného bylo vyhověno a žalovaný mohl tento čerpat na účtu uvedeném výše, čerpání kontokorentu stran žalovaného je prokázáno výpisem z jeho účtu. Žalovaný neplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy o kontokorentu, proto byl kontokorent ke dni 2. 7. 2024 bankou zesplatněn, o zesplatnění byl žalovaný písemně informován, což je zřejmé z dokladu o odeslání písemnosti. Mezi stranami bylo ujednáno, že se žalovaný zavazuje k úhradě úroku ve výši 18,90 % ročně z načerpaných částek. Výpočet kapitalizovaného úroku z prodlení od 1. 4. 2024 do 1. 7. 2024 vyčísleného částkou 1 831,28 Kč je v souladu s podmínkami žalobkyně. Za situace, že žalobkyně nárokuje v souladu s ust. § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru nárokuje smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně od 1. 8. 2024, tedy v nižší výši než ve smlouvě dohodnuté, je tato skutečnost pro žalovaného příznivější., povinnost žalovaného uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč od 12. 7. 2024 (datum ve prospěch žalovaného, k zesplatnění došlo dříve) do zaplacení, vyplývá rovněž ze smlouvy. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. Odeslání předžalobní výzvy dotvrzují informace poštovního doručovatele k podané zásilce. Břemeno tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ i břemeno důkazní dle § 120 odst. 1 OSŘ ve vztahu k zaplacení žalované částky leželo na žalovaném, který však žádné skutečnosti netvrdil, ani neoznačil důkazy na podporu takových tvrzení, soud proto vycházel ze shora uvedených tvrzení žalobkyně ve spojení s žalobkyní předloženými důkazy, které na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a výše uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti.4. Popsaný právní vztah mezi bankou a žalovaným posoudil soud podle § 2665 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Posoudil-li pak soud vzniklý skutkový stav jako stav odpovídající smlouvě o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., kde stranám smlouvy odpovídá postavení banky jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného, pak z uvedeného vychází povinnost žalovaného vrátit takto přečerpané finanční prostředky včetně případných úroků. Neuhrazením dluhu se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni, resp. již dříve bance vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úrok z prodlení dle § 1968 a násl. OZ.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala, tím spíše pokud tento úrok modifikovala tak, jak vyplývá s výroku tohoto rozsudku. Soud proto žalobě zcela vyhověl. Povinnost plnit byla žalovanému uložena ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ.5. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí podle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně spočívají pouze v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 040 Kč, když žalobkyně nebyla právně zastoupena a žádné další náklady soud nekonstatoval. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle ust. § 160 OSŘ ve lhůtě tří dnů, k rukám žalobkyně.