8 C 173/2024-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 7. 3. 2010 s její právní předchůdkyní, , právnická osoba, , IČO , IČO, , smlouvu o půjčce č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 260 Kč v 45 týdenních splátkách po 390 Kč, přičemž poslední z nich byla splatná 16. 1. 2011. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Uhradil celkem 3 880 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, žalovaný poté neuhradil nic. Dluh žalované tvoří jistina úvěru 7 752,03 Kč, souhrnný poplatek 5 627,97 Kč, úrok ve výši 7,75 % ročně z částky 13 380 Kč od 24. 1. 2011 do 27. 9. 2023 kapitalizovaný na částku 13 336,33 Kč a úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 13 380 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes žalobkyninu předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud má z listinných důkazů předložených žalobkyní (Zákaznická karta ze dne 7. 3. 2010, Smlouva o půjčce ze dne 7. 3. 2010, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, fragmenty seznamu postoupených pohledávek, oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, podací lístek ze dne 27. 10. 2023, předžalobní výzva ze dne 3. 6. 2024, podací lístek ze dne 4. 6. 2024) za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu poskytl hotovostní půjčku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal jí tyto finanční prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem 7 260 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 390 Kč. Žalovaný svoji povinnost nesplnil, dostal do prodlení se splácením svého dluhu, přičemž uhradil celkem jen 3 800 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni.4. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), tvrdil a prokázal, že uhradil více, než uvádí žalobkyně, resp. tvrdil a prokázal jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaný tak však neučinil a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení o výši úhrad ze strany žalovaného a tomu odpovídající výši dluhu.5. Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce dle ustanovení § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), za použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle nich se smlouvou o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi věci určitého druhu, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věřiteli věci stejného druhu, v daném případě peníze. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční částku, kterou se žalovaný zavázal vrátit; svou povinnost však nesplnil a dostal se do prodlení s placením poskytnuté půjčky. Soud proto žalobkyni částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci jistinu půjčky, avšak ne v celé výši, jak vysvětleno níže.6. Soud posuzoval oprávněnost tzv. „souhrnného poplatku“ a dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o půjčce je v této části neplatná (viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2012, sp. zn. 122 ICm 1253/2012). Ve smlouvě o půjčce není vysvětleno, z jakých konkrétních částí a z jakých právních důvodů se souhrnný poplatek skládá. Jedná se tudíž o ujednání neurčité, kdy není vůbec zřejmé, zač má žalovaná poplatek platit. I pokud by se jednalo o smluvený úrok dle § 658 ObčZ, byl by takový úrok sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv, tedy analogicky i smluv o půjčce, s bankovními instituty (jistina činí 10 000 Kč, poplatek činí 7 260 Kč, splatnost je 45 týdnů), a v daném případě by zde opět bylo neplatné ujednání, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 ObčZ. Je třeba zdůraznit, že v daném případě se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) a nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „souhrnný poplatek“ se bude, byť jen zčásti, skrývat smluvní úrok. Soud z těchto důvodů žalobci nepřiznal nárok na zaplacení tohoto poplatku ve výši 7 260 Kč.7. Právní předchůdce žalobkyně platby žalovaného v celkové výši 3 880 Kč započítával na souhrnný poplatek, jehož sjednání bylo soudem posouzeno jako neplatné. Tyto platby proto byly soudem započteny na jistinu a žalobkyni přiznána jistina snížená o 3 880 Kč, tedy ve výši 6 120 Kč a příslušný úrok z prodlení dle § 517 ObčZ. Ve zbytku soud žalobu zamítl.8. Ve věci měl mírně větší míru procesního úspěchu žalovaný, kterému tak ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovaný však byl po celé řízení pasivní a žádné náklady mu nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že účastníci vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.