11 C 229/2025-27 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi účastnicemi došlo dne , datum, k uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě čerpala žalovaná revolvingový úvěr ve výši 5 000 Kč, který se zavázala vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené úvěrové tranše a dále se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 1.066 % denně, nicméně této povinnosti žalovaná nedostála. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 999,97 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od 27. 6. 2025 do zaplacení a v podobě úroku z úvěru kapitalizovaného ve výši 6 374,70 Kč a dále zaplacení poplatku za vyplacení jedné tranše úvěru ve výši 99,50 Kč a také zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou sjednaných splátek kapitalizované za období od 22. 11. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 53,99 Kč.Po provedeném dokazování soud nemohl dospět k závěru o uzavření úvěrové smlouvy, neboť žalobkyně, ač odborně právně zastoupena, žádné důkazní návrhy k prokázání svého tvrzení o založení vztahu z úvěrové smlouvy neučinila, ani se nedostavila k nařízenému jednání soudu, na kterém by se jí dostalo zákonem předpokládaných procesních poučení. Poučení o důkazním břemeni poskytuje se dle shodného stanoviska doktríny i vrcholných soudů právě při ústním soudu. Za daných okolností bylo řádně a včas navrženými důkazy prokázáno pouze tolik, že žalobkyně převedla žalované částku 5 000 Kč, přičemž žalovaná žádný právní důvod takového převodu netvrdila, ani neprokazovala, tudíž soud nároky žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle něhož žalobkyni náleží pouze právo na vrácení toho, co bylo z její strany plněno. To konkrétně znamená, že žalobkyni náleží nárok na zaplacení částky odpovídající požadované částce jistiny ve výši 4 999,97 Kč spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po výzvě žalobkyně, která byla doručena do sféry dispozice žalované. Ve zbytku uplatněných nároků soud žalobu zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého by převážně úspěšné žalované náležela náhrada vzniklých nákladů řízení proti převážně neúspěšné žalobkyni, nicméně na straně žalované soud žádných nákladů řízení neshledal.