11 C 395/2024-88 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi ní a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření rámcové smlouvy č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně pro žalovaného vedla běžný účet. Strany následně uzavřely úvěrovou smlouvu č. , IBAN, , na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěrové prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v pravidelných splátkách měsíčních splátkách ve výši 871 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 15,9 % ročně. Jelikož však žalovaný své závazky řádně a včas neplnil, úvěrující veškeré závazky žalovaného z úvěrového vztahu ke dni 17. 6. 2024 zesplatnila. Žalobkyně tak v řízení uplatnila pohledávky odpovídající neuhrazené jistině úvěru ve výši 34 837,64 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru ve výši 15,9 % ročně kapitalizovaného za dobu od 14. 3. 2024 do 16. 6. 2024 ve výši 1 423,77 Kč a dále ve výši 15,9 % ročně z dlužné jistiny za období od 17. 6. 2024 do 14. 7. 2024 a dále ve výši 14,75 % ročně od 15. 7. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 27. 6. 2024 do zaplacení (nárok 1). Dále strany uzavřely úvěrovou smlouvu č. , IBAN, , na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěrové prostředky ve výši 91 761 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v pravidelných splátkách měsíčních splátkách ve výši 1 651 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 17,9 % ročně. Jelikož však žalovaný své závazky řádně a včas neplnil, úvěrující veškeré závazky žalovaného z úvěrového vztahu ke dni 17. 6. 2024 zesplatnila. Žalobkyně tak v řízení uplatnila pohledávky odpovídající neuhrazené jistině úvěru ve výši 88 837,94 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru ve výši 17,9 % ročně kapitalizovaného za dobu od 13. 3. 2024 do 16. 6. 2024 ve výši 4 166,28 Kč a dále ve výši 17,9 % ročně z dlužné jistiny za období od 17. 6. 2024 do 14. 7. 2024 a dále ve výši 14,75 % ročně od 15. 7. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 27. 6. 2024 do zaplacení (nárok 2). Dále strany uzavřely dne , datum, dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na jehož základě žalobkyně žalovanému poskytla kontokorentní úvěr do výše 14 000 Kč, které se žalovaný zavázal průběžně splácet. Jelikož však žalovaný své závazky řádně a včas neplnil, úvěrující veškeré závazky žalovaného z tohoto úvěrového vztahu ke dni 17. 6. 2024 zesplatnila. Žalobkyně tak v řízení uplatnila pohledávky odpovídající neuhrazené jistině úvěru ve výši 14 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru ve výši 18,9 % ročně kapitalizovaného za dobu od 1. 4. 2024 do 16. 6. 2024 ve výši 558,88 Kč a dále ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny za období od 17. 6. 2024 do 31. 7. 2024 a dále ve výši 14,75 % ročně od 1. 8. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 27. 6. 2024 do zaplacení (nárok 3). Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala nároků odpovídajících zápornému zůstatku na běžném účtu ve výši 47,40 Kč, dále dlužným poplatkům za přistoupení k pojištění v případě prvých dvou úvěrových smluv (nároky 1 a 2) v období dubna a května 2024 v souhrnné výši 440 Kč a dále účelně vynaloženým nákladům vymáhání ve výši 500 Kč, které vznikly na běžném účtu vedeném žalobkyní pro žalovaného pod č. , č. účtu, (nárok 4)Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu se žádná ze stran nedostavila.Z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z předložené rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, je patrné, že mezi účastníky došlo k založení vztahu z běžného účtu č. , č. účtu, . V rámci rámcové smlouvy došlo současně k uzavření úvěrové smlouvy č. , IBAN, , na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit spolu s úrokem ve výši 15,9 % ročně po dobu 73 měsíců v pravidelných splátkách ve výši 871 Kč spolu s poplatkem za přistoupení k pojištění ve výši 76 Kč měsíčně. Načerpání úvěru žalovaným bylo prokázáno výpisem z běžného účtu, kdy z doloženého splátkového kalendáře a přehledu plateb jsou současně zřejmé jednotlivé transakce, splátky žalovaného, výše nedoplatku jistiny úvěru a vývoj jeho úročení. Dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne , datum, žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy č. , IBAN, , na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 91 761 Kč, který se žalovaný zavázal hradit spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně po dobu 121 měsíců v pravidelných splátkách ve výši 1 651 Kč spolu s poplatkem za přistoupení k pojištění ve výši 144 Kč měsíčně. Načerpání úvěru žalovaným bylo prokázáno výpisem z běžného účtu, kdy z doloženého splátkového kalendáře a přehledu plateb jsou současně zřejmé jednotlivé transakce, splátky žalovaného, výše nedoplatku jistiny úvěru a vývoj jeho úročení. Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne , datum, je zřejmé, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 14 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do jednoho roku od prvého i jakéhokoliv dalšího čerpání kontokorentu, přičemž výše úrokové sazby byla sjednána na 18,9 % ročně. Postupné čerpání úvěru ve výši 14 tis. Kč pak bylo prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného ve spojení s přehledem čerpání a splácení. Ve všech úvěrových smlouvách bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného úvěrující byla oprávněna požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním (bez jejich bližší specifikace). Nedílnou součástí úvěrových smluv strany učinily obchodní podmínky (Podmínky pro používání kontokorentu, resp. Podmínky pro používání kontokorentu), podle kterých byla žalobkyně oprávněna požadovat okamžité splacení celé jistiny úvěru s příslušenstvím či od smlouvy odstoupit v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s plněním sjednaných povinností, a to ve vztahu ke všem čerpaným úvěrům. K zesplatnění závazků z uvedených úvěrových smluv došlo ke dni 17. 6. 2024, jak se podává z výzvy k zaplacení dluhu.Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Na základě shora uvedených důkazních listin lze uzavřít, že žalobkyně prokázala sjednání platných úvěrových smluv dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se žalovaným a současně i postupné načerpání shora uvedených úvěrů ze strany žalovaného, stejně jako čerpání běžného účtu do nepovoleného debetního zůstatku. Bylo tak na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval, že čerpané úvěry splatil, případně je splatil ve větším rozsahu, než odpovídá uplatněné jistině každého úvěru. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinný, soud proto žalobě v částce odpovídající všem uplatněným nárokům s jedinou výjimkou dále uvedenou vyhověl a přiznal žalobkyni též úrok ve sjednané výši a dále v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku též na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud naopak nemohl vyhovět podané žalobě v částce uplatněných nákladů účelně vynaložených na vymáhání dluhu po žalovaném ve výši 500 Kč, kdy sice není pochyb o tom, že takový nárok žalobkyni vznikl na základě obecného ujednání o existenci takové povinnosti žalovaného, jak je formulována v samotné smlouvě i rovněž v obchodních podmínkách (tj. základ nároku je jistě dán), nicméně z žádného jejich ustanovení nevyplývá jejich předem sjednaná konkrétní výše, na které by se obě strany dohodly. Pak je ovšem nutno takovou výši mimo rozumnou pochybnost a v celém uplatněném rozsahu bezpečně prokázat, kdy se jedná pravidelně o celkem obtížné dokazování (což drtivou většinu finančních institucí vede k racionálnímu postupu stanovení těchto nákladů předem určeným paušalizovaným poplatkem). Výši těchto nákladů přitom nelze mít za prokázanou pouhým vlastním (interním) přehledem takových nákladů (přehled tvrzené hodnoty pracovní síly, hodnoty využitého softwaru či amortizace technického vybavení apod.) či přehledem jednotlivých realizovaných úkonů (přehled údajně zaslaných emailů či zpráv), neboť se opět nejedná o nic jiného, než pouhou sumarizaci vlastních tvrzení o učiněných úkonech a jejich údajné hodnotě. Tím se ovšem na důkazní hodnotě původního žalobního tvrzení o reálné výši nákladů 500 Kč vůbec ničeho nemění, stále se jedná o pouhé tvrzení (žalobkyně neprokazuje ani mzdu, ani vynaložený čas, ani licenční poplatky, ani telefonní poplatky, ani množství takto urgovaných klientů), byť na podrobnější úrovni rozkladu nákladu. Pouze v tomto omezeném rozsahu nároku tak soud musel žalobu zamítnout (výrok II. rozsudku).Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, podle kterého úspěšné žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 547 Kč a dále paušální náh