11 C 401/2024-74 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované 1. určení výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně za měsíce únor a březen 2024 a dále ve výši 5 000 Kč měsíčně od dubna 2024 a dále po žalovaném 2. pak určení výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně za měsíce duben až říjen 2024 a dále od 30. 10. 2024 pak ve výši 5 000 Kč měsíčně s tím, že studuje ve třetím ročníku učiliště na Střední škole , adresa, a od února 2023 bydlí u rodiny svojí přítelkyně. Žalobce od žalovaných jako svých rodičů přitom nedostává dostatek prostředek na živobytí, ani na dojíždění do školy, kdy na začátku r. 2024 sice byla uzavřena dohoda, podle které měl žalobce od žalované 1. dostávat výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, nicméně dohoda plněna nebyla, žalovaný 2. pak na výživu žalobce přispívá pouze nepravidelně částkou 1 000 Kč měsíčně. Žalobce přitom na dopravu do školy z místa bydliště vynaloží měsíčně částku 1 050 Kč, dále na stravné částku 7 500 Kč měsíčně, na hygienické potřeby částku 500 Kč měsíčně, na bydlení částku 2 000 Kč měsíčně, na mobilní telefon částku 300 Kč měsíčně, na školní pomůcky částku 3 000 Kč ročně a na ošacení částku 8 000 Kč ročně. Dále pak žalobce hradil jednorázově náklady na svářečský kurz ve výši 5 500 Kč, na které mu žalovaný 2. přispěl částkou 2 000 Kč. Sám žalobce má vzhledem k plnění školních povinností možnost přivydělat si brigádně pouze cca 500 Kč měsíčně. Ke dni 1. 9. 2025 pak žalobce své studium ukončil.2. Žalovaná 1. v podstatě primárně polemizovala z tvrzenými důvody odchodu žalobce ze společné domácnosti s tím, že žalobce měl k dispozici platební kartu, ze které čerpal do částky 6 000 Kč měsíčně. Jinak poukazovala na skutečnost, že žalobce je ovlivněn rodinou, u které žije a že dostal 25 000 Kč od svých prarodičů. Dále doplnila, že její domácnost má pět členů a sestává z jejího manžela a tří dětí. V červenci 2024 ukončila mateřskou dovolenou a od té doby je zaměstnána, přičemž na nájemné uhradí domácnost částku 15 000 Kč měsíčně, na energie částku 9 500 Kč a náklady na dojíždění manžela do zaměstnání pak činí 7 000 Kč.3. Žalovaný 2. uvedl, že celou situaci si žalobce zapříčinil sám. Žalovaný 2. ke svým poměrům uvedl, že žije s manželkou a nezletilým dítětem (5 let), přičemž jsou mu dále sráženy exekuce. Dále žalovaný 2. doplnil, že dosahuje průměrného výdělku ve výši 25 300 Kč a z nákladů vynaloží na nájemné částku 8 900 Kč měsíčně, na energie částku 1 800 Kč měsíčně, na školku pak 1 900 Kč měsíčně, na úhradu leasingových splátek na auto 2 200 Kč měsíčně, dále hradí výživné ve výši 1 800 Kč měsíčně (z toho 1 000 Kč pro žalobce), dále splátky spotřebitelského úvěru od , právnická osoba, . ve výši 5 200 Kč, na jídlo hradí 6 500 Kč měsíčně a konečně na hygienické potřeby a oblečení pro dítě pak 3 000 Kč měsíčně. Upozornil, že žalobci plní výživné částkou 1 000 Kč měsíčně a že mu přispěl na svářečský kurz.4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce je synem žalovaných a že žije s rodinou své současné přítelkyně.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z potvrzení o studiu vyplynulo, že žalobce byl v průběhu řízení studentem třetího (posledního) ročníku Střední školy v , Anonymizováno, . Jeho měsíční výdaje na dojíždění z místa bydliště do školy činily 1 050 Kč dle kopie jízdenky a průkazky , jméno FO, . Kopiemi printscreenů eshopů byly doloženy jednorázové náklady na pořízení montérkových kalhot (590 Kč) měřítka (480 Kč), učebnice německého jazyka (350 Kč) a učebnice autoškoly (635 Kč). Z příjmových pokladních dokladů je zřejmé, že náklady na absolvování svářečského kurzu dosáhly částky 5 500 Kč (prosinec 2023 – březen 2024). Smlouvou o společném bydlení z února 2023 se žalobce zavázal hradit paní , jméno FO, částku 2 000 Kč měsíčně na náklady bydlení. K poměrům žalobce tak lze konstatovat, že po celé rozhodné období žije u rodiny své přítelkyně a jeho pravidelné výdaje spočívaly v nákladech na dojíždění do školy (10 měsíců v roce), v nákladech na bydlení, dále v běžných nákladech na vlastní stravování, ošacení a hygienu, kdy částky v žalobě uvedené odpovídají běžným sumám vynakládaným na uspokojení uvedených potřeb u dospělé osoby, rovněž částku 300 Kč na zajištění telekomunikačních služeb lze považovat za standardní, doložen byl rovněž svářečský kurz a s ním spojené náklady. Naopak náklady na školní pomůcky žalobce přes poučení soudu prokázal pouze zčásti, navíc šlo o náklady často jen jednorázové, příležitostné. Celkové měsíční náklady žalobce tak po celé rozhodné období činily cca 10 – 12 tis. Kč měsíčně, kdy částku cca 500 Kč byl žalobce dle vlastního prohlášení schopen si při studiu přivydělat. Jde přitom o běžné náklady dospělé studující osoby, které nijak nesouvisí s tím, že žalobce žije u rodiny své přítelkyně (tolik jen stručná poznámka k relevanci některých pasáží vyjádření žalovaných).6. Dle protokolu o jednání sepsaného na Městském úřadu v , adresa, dne 3. 1. 2024 byla žalovaná 1. v té době na rodičovské dovolené (do června 2024) s příjmem 5 000 Kč měsíčně a pobírala na žalobce dávku Kindergeld ve výši 250 euro (přes 6 000 Kč měsíčně), přičemž souhlasila s placením výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně. Od července 2024 dosahuje žalovaná 1. příjmů z pracovního poměru ve výši 28 690 Kč měsíčně čistého, z nichž byly prováděny jen velmi nepravidelné srážky nejasného určení, zatímco její manžel dosahuje dle výplatních pásek příjmu v rozmezí 2 700 – 2 800 euro měsíčně čistého. Naopak jednotlivé tvrzené výdaje žalovaná 1. přes poučení soudu nijak neprokazovala. Lze tedy shrnout, že ještě v průběhu čerpání rodičovské dovolená sama žalovaná 1. před orgánem sociálně-právní ochrany dětí prohlásila, že je schopna plnit výživné částkou 4 000 Kč měsíčně, ostatně ještě do konce dubna 2024 pobírala na žalobce dávku Kindergeld ve výši 250 euro (jak uvedla žalovaná 1. ve svém vyjádření), což je dávka určená výlučně k uspokojování potřeb dětí a odpovídající část potřeb žalobce by bez obtíží pokryla. Kromě toho pak sama žalovaná 1. prohlašovala, že žalobci plnila výživné částkou 5 000 Kč měsíčně, tudíž lze vycházet z toho, že žalovaná 1. byla plnění výživného v takové výši schopna, byť jeho plnění v řízení přes poučení soudu nijak neprokázala. Stejně tak navzdory poučení soudu nebyl učiněn ani pokus o prokázání tvrzených výdajů. Částkou tvrzených 25 tis. Kč získanou od prarodičů na jakési soudní výlohy se soud nezabýval, neboť je z hlediska vyživovací povinnosti žalovaných irelevantní (v řízení šlo o plnění zákonné vyživovací povinnosti žalovaných jako rodičů, nikoliv o plnění, které snad žalobce obdržel od třetích osob, mimo rámec vyživovací povinnosti rodičů).7. Žalovaný 2. dosahoval od svého zaměstnavatele průměrného čistého příjmu ve výši 24 764 Kč měsíčně v r. 2024 a dále 28 361 Kč měsíčně v 1. pololetí r. 2025, ze kterého mu byla srážena částka v průměru 4 000 Kč (resp. v r. 2025 6 – 9 tis. Kč) měsíčně, jak patrno z potvrzení zaměstnavatele. Žalovaný 2. je ženatý a má jednu další vyživovací povinnost k nezletilému Markusovi, nar. 2020, kdy uvedené bylo prokázáno oddacím a rodným listem. Manželka žalovaného byla dle potvrzení Úřadu práce vedena až do září 2024 v evidenci uchazečů o zaměstnání. Dle sdělení žalovaného 2. jeho manželka pracuje od července 2025 a dosahuje čistého příjmu ve výši 17 tis. Kč měsíčně, přičemž z ničeho nevyplynul jakýkoliv důvod, pro který nebyla zaměstnána již dříve (společný nezletilý syn je již pětiletý a navštěvuje zařízení předškolní péče) a pro který by se tedy neměla spolu se žalovaným 2. podílet na doložených výdajích společně. Náklady na školku žalovaný 2. přes poučení soudu neprokázal, s výjimkou stravného ve výši 733 Kč měsíčně, kdy sice byla předložena potvrzení školského zařízení, nicméně z těchto není patrno, za jaké období se tam uvedená suma platí. Žalovaný 2. tak neprokázal výdaj na školku ve výši 1 900 Kč měsíčně, jak uváděl, ostatně jde o údaj tak extrémně vysoký, že by snad indikoval pouze soukromé školské zařízení (taková volba by pochopitelně nemohla být na újmu plnění vyživovací povinnosti). Z potvrzení pronajímatele je zřejmé, že žalovaný 2. se svou manželkou platí nájemné ve výši necelých 9 000 Kč měsíčně a dále náklady na energie v průměrné výši 1 170 Kč měsíčně v r. 2024 a dále 960 Kč měsíčně v r. 2025 (potvrzení , právnická osoba, ). Pokud se žalovaný 2. dovolával hrazení leasingových splátek (2 200 Kč měsíčně) a spotřebitelského úvěru u , právnická osoba, . (5 200 Kč měsíčně), pak nutno konstatovat, že jednak tyto závazky byla sjednány výlučně ze strany manželky žalovaného 2., na jejíž jméno je koneckonců veden i běžný účet, a jednak plnění zákonné vyživovací povinnosti má přednost před plněním dobrovolně převzatých závazků vůči ostatním věřitelům. Dle smlouvy o nákupu na splátky z 27. 4. 2024 uzavřela manželka žalovaného 2. úvěrovou smlouvu na nákup osobního vozidla za kupní cenu necelých 100 tis. Kč, na kterou si vzala úvěr se splátkami ve výši 2 185 Kč měsíčně. Z této smlouvy je tedy patrné, že žalovaný 2. zřejmě disponuje osobním automobilem