12 C 236/2025-23 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku, uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně je provozovatelem hromadné dopravy, kdy tímto prostředkem hromadné dopravy se přepravoval žalovaný, který byl kontrolován dne , datum, v 12:51 hod. na zastávce , Anonymizováno, na lince tramvaje č. 8, dne , datum, v 13:27 hod. na zastávce , adresa, na lince metra C, dne , datum, v 6:11 hod. na zastávce , Anonymizováno, na lince metra C, dne , datum, v 18:21 hod. na zastávce , Anonymizováno, na lince autobusu č. 118, dne , datum, v 19:19 hod. na zastávce , Anonymizováno, na lince metra C, dne , datum, v 17:10 hod. na zastávce , Anonymizováno, na lince metra A, dne , datum, v 9:04 hod. na zastávce , Anonymizováno, na lince metra A, dne , datum, v 8:16 hod. na zastávce , Anonymizováno, na lince metra C a dne , datum, v 14:01 hod. na zastávce , Anonymizováno, na lince metra C, kdy ve všech případech uskutečnil jízdu, aniž by uhradil jízdné a přirážku k jízdnému, o čemž byly sepsány zápisy o přepravní kontrole.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalobní tvrzení odpovídají skutečnosti a žalovaný byl opakovaně, a to dne , datum, v 12:51 hod. na lince tramvaje č. 8, dne , datum, v 13:27 hod. na lince metra C, dne , datum, v 6:11 hod. na lince metra C, dne , datum, v 18:21 hod. na lince autobusu č. 118, dne , datum, v 19:19 hod. na lince metra C, dne , datum, v 17:10 hod. na lince metra A, dne , datum, v 9:04 hod. na lince metra A, dne , datum, v 8:16 hod. na lince metra C a dne , datum, v 14:01 hod. na lince metra C kontrolován, přičemž se ani v jednom případě neprokázal platnou jízdenkou. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně.4. Tím, že žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Tak vznikla žalobkyni povinnost žalovaného přepravit a žalovanému povinnost uhradit jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupil žalovaný ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem a oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem je stanovena v § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Maximální výše přirážky je vymezena v odst. 3 téhož ustanovení. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem je dále stanovena v § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem a maximální výše přirážky jsou stanoveny v odst. 4 písm. d) a odst. 6 téhož ustanovení.5. Ze shora uvedených skutečností a právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni z titulu uzavřené přepravní smlouvy a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše odpovídá zákonem stanovenému limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobkyni řádně a včas sjednané jízdné a přirážku k jízdnému, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném úroky z prodlení, a to dle ust. § 1970 OZ, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto všech důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku.6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 5 AT v celkové výši 1 200 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.