15 C 163/2025-43 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 21. července tr., se žalobkyně domáhal po žalované vrácení podnikatelského úvěru 32 tis. Kč a zaplacení poplatku 22 400 Kč za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty 2 500 Kč a úroku z prodlení 12 % z těchto částek od 27. ledna 2025 do zaplacení. Podle žalobkyně uzavřely účastnice dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalované úvěr 32 tis. Kč, který měl být splacen dne , datum, . Ve smlouvě se žalovaná měla zavázat uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná byla v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2500 Kč. Dle smlouvy má žalobkyně také nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku činí 22 400 Kč. Žalobkyně dále bez zjevné souvislosti s žalovanými pohledávkami uvedla, že strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobci k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla zvlášť odůvodněna.Podle žalované byla mezi účastnicemi sjednána smlouva o úvěru v žalobkyní uváděné výši, přičemž žalovaná vystupovala jako podnikatelka. Byl ujednán také úrok, jehož výši si nepamatuje, a smluvní pokuta 500 Kč denně při nezaplacení splátky úvěru. Úvěr byl žalované poskytnut a podle smlouvy měl být splacen ve třech splátkách, po cca 15 tis. Kč, vždy po 14 dnech. Na úvěr měla žalovaná zaplatit 2 000 Kč z účtu č. , č. účtu, dne , datum, , 500 Kč z účtu č. , č. účtu, dne , datum, , 1 000 Kč z účtu č. , č. účtu, dne , datum, , 500 Kč z účtu č. , č. účtu, dne , datum, , 2 000 Kč z účtu č. , č. účtu, dne , datum, , 2 000 Kč a 2 000 Kč z účtu č. , č. účtu, dne , datum, , 1 700 Kč z účtu č. , č. účtu, dne , datum, , 2 000 Kč z účtu č. , č. účtu, dne , datum, a 3 000 Kč z účtu č. , č. účtu, dne , datum, . Uznala tedy nárok žalobkyně na vrácení úvěru ve výši po odečtení uvedených splátek žalované.Žalovaná k důkazu předložila výpisy z účtu č. , č. účtu, a zobrazení internetového bankovnictví k platbám z účtu č. , č. účtu, . Dokazováním zjištěny uváděné platby. Nebyl však z jištěn vlastník či disponent účtu, na který měly být platby prováděny. Žalovaná pak po výzvě soudu k důkazu navrhla sdělení banky o majiteli a disponentu účtu.Při dokazování žalovaná současně popřela, že by s žalobkyní sjednala smlouvu předloženou žalobkyní. V této souvislosti uvedla, že sjednanou smlouvu nemá k dispozici, neboť jí byla zobrazena jen elektronicky na webovém rozhraní žalobkyně.Ze sdělení společnosti , název, . soud zjistil, že výše uváděné platby, ovšem jen v celkové výši 14 700 Kč (bez druhé platby ze dne 17. ledna tr.) byly provedeny ve prospěch žalobkyně.Soud dále v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) vycházel ze shodných tvrzení účastnic o tom, že žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr 32 tis. Kč se sjednanou povinností žalované jej vrátit nejméně ve třech splátkách a sjednání utvrzení splácení smluvní pokutou 500 Kč při nezaplacení splátky. Jen v tomto rozsahu se totiž tvrzení účastnic shodovala.Neprokázáno zůstalo sjednání smlouvy předložené žalobkyní, neboť předložená a k důkazu označená písemná smlouva nebyla vlastnoručně podepsána žalovanou a žalovaná popřela, že by její správnost stvrdila jiným způsobem.Soud výrokem I. vyhověl žalobě na vrácení úvěru, jehož nedoplatek činil 17 300 Kč (32 000 – 14 700). Platby žalované je totiž nutno započítat právě na tuto pohledávku, neboť žádná z účastnic neuvedla jiný důvod placení žalované ve prospěch žalobkyně. Tato platební povinnost žalované vyplývá z §§ 2396 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Stejným výrokem soud vyhověl také žalobě na placení smluvní pokuty v částce 1 500 Kč. Protože žalobkyně počet splátek neuvedla, bylo nutné vycházet z tvrzení žalované o počtu splátek a shodného tvrzení účastnic o smluvní pokutě 500 Kč za nezaplacenou splátku. Pokud tedy měl být úvěr splacen ve třech splátkách tak, že první splátka měla být zaplacena do , datum, (podle žalované do 14 dnů; žalobkyně se ani o splatnosti splátek nezmiňovala), dostala se žalovaná do prodlení se splácením podle § 1968 a 1970 OZ a porušila tím smluvní povinnost utvrzenou smluvní pokutou podle § 2048 OZ ve vztahu ke třem uváděním splátkám. Ty měly být podle žalované splatné vždy do 2., 16. a 30. prosince 2024. Je tedy povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu po 500 Kč ve vztahu ke každé této splátce.Vedle toho tíží žalovanou podle § 1970 OZ povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z těchto splátek. Ten byl žalován ovšem až od 27. ledna tr. V té době zůstávalo z úvěru nezaplaceno 24 tis. Kč a takto úročená jistina se postupně snižovala podle jednotlivých splátek žalované. V tomto rozsahu proto soud žalobě také vyhověl. když poměrná výše žalovaného úroku nepřesahuje výši tohoto příslušenství posle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Úrok z prodlení ze přiznané smluvní pokuty soud přiznal žalobkyni výrokem I. až od 23. července tr. Žalobkyně totiž soudu nepředložila výzvu k placení této pokuty ze dne , datum, , když o dřívějším takovém jednání se nezmiňovala. Splatnost je tedy nutné v souladu s § 1958 OZ odvozovat teprve od doručení žalobního návrhu dne 21. července tr. Poklud tedy žalovaná měla smluvní pokut zaplatit bez zbytečného odkladu, mělo se tak stát nejpozději do 22. července tr. a od následujícího dne se octila v prodlení ve smyslu §§ 19680 a 1970 OZ.Výrokem II. soud naopak zamítnul žalobu na placení poplatku – úroku za poskytnutí úvěru, neboť žalovaná nepotvrdila jeho žalovanou výši a žalobkyně v rozporu s § 120 odst. 1 OSŘ neprokázala, že by byl sjednán alespoň ve výši žalovaného poplatku. Pro neunesení důkazního břemene byla zamítnuta také žaloba na placení smluvní pokuty 1 tis. Kč (2 500 – 1 500), neboť ujednání o dalších smluvní pokutou utvrzených splátkách nebylo soudem zjištěno. Stejným výrokem byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba na zaplacení zbylého nedoplatku úvěru pro zánik pohledávky v tomto rozsahu zaplacením (§ 1908 odst. 1 OZ) a žaloba na placení úroku z prodlení z žalované jistiny, ohledně nichž došlo k zamítnutí žaloby či nastala pozdější splatnost, neboť ohledně těchto částek nedošlo k prodlení žalované s placením peněžitého dluhu (§§ 1968 a 1970 OZ).Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic, neboť převážně procesně úspěšná žalovaná žádnou náhradu nežádala.