15 C 446/2024-63 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 9. prosince 2024 se žalobce domáhal po žalovaném vrácení zápůjčky 5 500 EUR, kterou měl předat žalovanému , datum, s tím, že mu bude žalovaným vrácena do konce , měsíc, téhož roku. Protože tak žalovaný neučinil domáhal se žalobce stejnou žalobou dále zaplacení úroku z prodlení podle výroku I.Žalovaný nárok žalobce neuznal s odůvodněním, že zápůjčku žalobci vrátil.V daném případě jde s ohledem na bydliště žalobce v zahraničí o řízení s cizím prvkem. Protože sjednané plnění mělo být poskytnuto na území České republiky, vyplývá mezinárodní příslušnost zdejšího soudu z čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Zdejší soud tedy přistoupil k projednání věci.Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 4 odst. 1 a 2 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy sjednané v Římě dne 19. června 1980 a zveřejněné ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 64/2006, právo České republiky, neboť nejblíže souvisí se sjednaným plněním, jež mělo být poskytnuto na území České republiky.Mezi účastníky bylo nesporné, že došlo k popisovanému ujednání o zápůjčce, spojenému s předáním zápůjčky žalovanému. Toto nesporné tvrzení vzal soud za své skutkové zjištění podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Sporné zůstávalo, zda došlo k vrácení zápůjčky, a proto soud k této skutečnosti provedl dokazování.Žalovaný na jednání před soudem dne 23. června tr. nejprve uváděl, že zápůjčku vrátil v roce , rok, , hned jak jej začala prověřovat policie. Vrácení proběhlo předáním peněz , jméno FO, , která je přítelkyně žalobce a byla k tomu žalobcem telefonicky zmocněna. Jejím prostřednictvím s žalobcem jednal vždy, s výjimkou předání zápůjčky, protože žalovaný , jazyk, nemluví. Při vrácení tedy žalobce nebyl osobně, ale telefonicky k převzetí peněz od žalovaného zmocnil právě , jméno FO, . U toho byli přítomni také společný přítel , jméno FO, , , jméno FO, , manželka žalovaného a jeho syn. K prokázání svéhjo tvrzení navrhnul vyslechnout právě , jméno FO, a , jméno FO, . Žalobce v reakci na to popřel zmocnění paní , jméno FO, k převzetí peněz. Nebyla žalobcem ani určena jako platební místo. V souvislosti s tvrzením o vrácení zápůjčky žalobce odkazoval na výpověď žalovaného před policií při prověřování oznámení žalobce, kde měl potvrdit, že přinejmenším část žalovaného dluhu stále existuje. Žalovaný poté uvedl, že v průběhu , období, vše žalobci doplatil. Potvrzení o vrácení zápůjčky omylem poslal exekutorovi , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci exekuce jiné pohledávky.Obecně platí, že důkazní břemeno tíží toho účastníka řízení, který prokazované skutečnosti uplatnil ve svůj prospěch (z mnoha rozhodnutí Nevyššího soudu viz např. rozsudek ze dne 30. května 2006, sp. zn. 22 Cdo 1807/2005). Jestliže tedy žalovaný tvrdil, že zápůjčku vrátil, byl povinen označit důkazy, jimiž toto své tvrzení o pozitivní skutečnosti (vrácení peněz) prokáže. Označením důkazu se míní nejen jeho individuální specifikace, ale také uvedení údajů, potřebných k zajištění důkazního prostředku předmětného důkazu. V daném případě, kdy byl k důkazu označen výslech svědků , jméno FO, a , jméno FO, , byl žalovaný povinen sdělit soudu takové údaje k těmto osobám, jež by umožnily je předvolat, nebo zajistit jejich předvedení k výslechu. Protože to žalovaný neučinil, nebylo možné tyto jím navrhované důkazy provést. Byť žalovaný k důkazu neoznačil jím zmíněné písemné potvrzení o vrácení zápůjčky, nebylo nutné jej k tomu vyzývat, neboť tato písemnost měla obsahovat jen prohlášení žalovaného (tedy nikoli žalobce) v tomto smyslu a mohla tedy prokázat jen učinění takového prohlášení žalovaným.Soud tedy nezjistil, že by žalovaný vrátil žalobci zápůjčku, která byla splatná do konce , měsíc, roku , rok, . Pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalovaného plynou nejen z mlhavého označení uváděných svědků, ale i z přizpůsobování vyjádření podle najevo vyšlých okolností. Nejprve totiž žalovaný uváděl, že k vrácení mělo dojít nejpozději v roce , rok, . Poté, co žalobce odkázal na sdělení žalovaného před policejním orgánem o trvání dluhu ještě v roce , rok, , změnil žalovaný své tvrzení o okamžiku vrácení na , období, , tedy po provedení výslechu/podání vysvětlení policejním(u) orgánem(u). I kdyby snad žalovaný měl zápůjčku vracet po částech, jak by se z výpovědi žalovaného před policejním orgánem mohlo podávat, byl důkaz výslechem svědků označen jen k prokázání jednoho telefonického zmocnění žalobce k převzetí vracené zápůjčky. Nesrovnalostí ve verzi žalovaného je tedy více.Výrokem I. proto soud vyhověl žalobě na vrácení zápůjčky ve výši žalované jistiny. Stejným výrokem vyhověl soud také žalobě na placení úroku z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídala nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť nezaplacením peněžitého dluhu ve lhůtě sjednané ve smyslu § 1958 OZ se žalovaný do stal do prodlení a je tedy podle § 1970 OZ povinen i této platbě. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Další námitka žalovaného o jeho nízkém příjmu, z nějž není schopen žalovanou pohledávku zaplatit, nemá v tomto nalézacím řízení význam. Zde totiž soud jen nalézá právo, jež by mělo žalobci svědčit. Nemožnost plnit uložené povinnosti bude zkoumána teprve v případném vykonávacím řízení.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva před soudem.Žalobce vynaložil (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 6 948 Kč; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. sepis žaloby a 2. a 3. účast na dvou jednáních) po 6 600 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby (4. sepis výzvy před podáním žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) v částce 3 330 Kč podle § 7 a § 11 odst. 2 advokátního tarifu; Provozní výdaje tohoto zástupce nahrazované v paušální výši po 300 Kč za uvedené úkony právní služby ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz; Hotový výdaj 5 095 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ za cesty zástupce žalobce ze svého sídla ke dvěma jednáním před soudem osobním motorovým vozidlem, která odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 5,4 l NM na 100 km na trase 332 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 vyhlášky č. 475/2024 Sb.; Hotový výdaj 550 Kč na zpracování překladu dlužního úpisu (ve smyslu závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. prosince 1983, sp. zn. 3 Cz 69/83, zveřejněným pod č. 14/1985 sbírky rozhodnutí); Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobce ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.Z těchto nákladů žádal žalobce nahradit 43 320 Kč. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.