16 C 174/2025-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 515 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne 13. 6. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 24 500 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 10 290,07 Kč a úrokem ve výši 724,93 Kč, a to nejpozději dne 26. 8. 2023. Žalovaný čerpal úvěr dne 13. 6. 2023, nedostál však své povinnosti řádně a včas jej splatit, když na svém dluhu nezaplatil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný i přes předžalobní upomínku na svém dluhu ničeho nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 6. 2023 bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit uvedené společnosti spolu s jistinou úrok ve výši 724,93 Kč a poplatek ve výši 10 290,07 Kč, a to do 26. 8. 2023. Dle předmětné smlouvy činí úrok 36 % ročně a RPSN činí 2 929,27 % a v případě překročení doby splatnosti 9 058,47 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně na účet uvedený ve smlouvě, jak vyplývá z potvrzení o platbě i sdělení , právnická osoba, . Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 4. 2025. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván ještě předžalobní výzvou ze dne 6. 4. 2025, která byla žalovaném zaslána dle podacího lístku téhož dne.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si ve smlouvě o úvěru sjednaly vedle úroku ve výši 724,93 Kč poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 290,07 Kč. Soud se zabýval podstatou tohoto poplatku a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž představuje úplatu za poskytnutí peněz, a tedy úrok. V projednávané věci byl tak sjednán úrok, který dosahuje téměř jedné poloviny poskytnuté jistiny. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže v nyní projednávané věci byl sjednán úrok (úrok a poplatek), který dosahuje téměř jedné poloviny poskytnuté jistiny, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Ujednání o úroku (poplatku) je tak proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné. Dále je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nelze opomenout ani právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s upomínám a rovněž je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud tedy s ohledem na tyto okolnosti uzavřel, že se předmětná smlouva o úvěru zjevně příčí dobrým mravům, a proto je dle § 588 o.z. absolutně neplatná, kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě postupní smlouvy ze dne 5. 3. 2025, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu neuhradil, dle tvrzení žalobkyně, ničeho. Žalovaným nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by na svůj dluh byť částečně plnil, soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 24 500 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 13. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 6. 4. 2025 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalovanému doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 9. 4. 2025. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 13. 4. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.11. Výrokem pod bodem III. soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 69 %, neúspěch v rozsahu 31 %, proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 38 %.12. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek, odměnu svého zástupce, náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a nahrazovaných výdajů svého zástupce.13. Z veřejně dostupných informací (výroční zpráva 2023 ze sbírky listin veřejného rejstříku) je soudu známo, že procesní zástupce žalobkyně je majetkově svázán s žalobkyní jako její většinový vlastník (vlastník akcií vydané žalobkyní) v poměru 74,1 % a vykonává pro žalobkyni činnost jako projektový manažer. O majetkové provázanosti žalobkyně s jejím zástupce lze usuzovat také z dalších údajů o původním společenství zástupce žalobkyně ve společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jejíž část se po odštěpení sloučila se žalobkyní, když společnost , právnická osoba, . nyní pro žalobkyni provádí správu pohledávkového portfolia (www.ifis.cz/o-nas). Procesní zástupce žalobkyně tedy chrání zejména své ekonomické zájmy. Na tomto závěru nemění nic ani to, že formálně je jeho činnost rozdělena pro dvě obchodní společnosti. Tím, že formálně vystupoval v tomto řízení jako advokátní zástupce své společnosti, domáhal se navíc nákladového přísudku. Uvedené zjištění nalézací soud vyhodnotil jako zneužití práva být zastoupen advokátem ve smyslu závěrů vyjádřených v nálezech Ústavního soudu České republiky, například ze dne 3. prosinc