16 C 213/2025-31 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částky uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 3. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), a to elektronickou formou, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 62 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, kdy se jednalo o poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy volitelnou službu “Presto” za poplatek ve výši 165 Kč a službu “Klidné spaní” za poplatek ve výši 51,24 Kč. První splátka byla splatná dne 2. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 27. 3. 2026. Žalovaná nesplatila na jistinu ničeho. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy vypověděla Smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 3. 2. 2025. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou dlužné částky byla žalované v souladu s ustanovením s čl. VIII odst. 1 Smlouvy vyúčtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení žalované, tedy za období od 3. 11. 2024 do 1. 2. 2025. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatila.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.4. Z písemných důkazních prostředků předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, vyplývá, že tuto uzavřely dne 3. 10. 2024 v elektronické formě žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako klient. Na základě předmětné smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 62 800 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni spolu s jistinou poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny, to vše do 27. 3. 2026. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, jimiž byly smluvní strany vázány. Žalovaná čerpala úvěr dne 3. 10. 2024 v částce 8 000 Kč, jak vyplývá z přehledu bankovních transakcí, v den splatnosti jej však nevrátila. V souladu s ustanovením čl. VIII odst. 1 Smlouvy vyúčtována smluvní pokuta, ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025, která byla žalované zaslána dle podacího lístku téhož dne.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 3. 10. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si ve smlouvě o úvěru sjednaly za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Soud se zabýval výší ujednaného úroku, přičemž dospěl k závěru, že úrok byl sjednán v nikoli přiměřené výši, neboť jeho měsíční výše odpovídá jedné čtvrtině poskytnuté jistiny. S tímto závěrem koresponduje i vysoká RPSN, která v projednávané věci činí 2 003,92 %. Přestože je sjednaný úrok nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaná je pro případ prodlení stižena smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. A rovněž je nutno přihlédnout i ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud tedy s ohledem na okolnosti, za nichž byla smlouva uzavřena, s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a shora uvedená smluvní ujednání uzavřel, že se předmětná smlouva o úvěru zjevně příčí dobrým mravům, a proto je dle § 588 o.z. absolutně neplatná, kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Úvěrová smlouva byla soudem shledána jako neplatná, nicméně shora uvedenými důkazy má soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. S ohledem na absenci právního základu, na jehož podkladě byly peněžní prostředky žalované poskytnuty, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. (jak sama žalobkyně navrhovala, pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný). Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné úvěrové smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na poskytnutou jistinu neuhradila ničeho. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 8 000 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalované. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud tak žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 30. 5. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 21. 5. 2025 zaslala žalované předžalobní výzvu, v níž žalovanou vyzvala k plnění, a to ve lhůtě tří dnů od doručení předmětné výzvy. Výzva byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 26. 5. 2025. Tímto dnem počala žalované běžet lhůta k plnění. Od 30. 5. 2025 nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Výrokem pod bodem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání, jako nedůvodnou zamítl.11. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně i žalovaná byly shodně procesně úspěšné, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.