17 C 171/2025-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku, uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně je provozovatelem hromadné dopravy na území , město, , když ve dnech 28. 3. 2022, 4. 4. 2022, 10. 6. 2022, 5. 7. 2022, 3. 9. 2022, 29. 10. 2022, 9. 5. 2023, 5. 7. 2023, 2. 9. 2023, 3. 12. 2023 a 14. 3. 2024, se prostředkem hromadné dopravy přepravovala žalovaná. Žalovaná byla výše uvedené dny kontrolována v linkách provozovatele, přičemž se neprokázala ani v jednom případě platným jízdním dokladem, tedy nezaplatila jízdné, rovněž nezaplatila přirážky k jízdnému. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) bez nařízení jednání.3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalobní tvrzení odpovídají skutečnosti a žalovaná byla dne 28. 3. 2022 v 19.16 hodin kontrolována ve voze linky č. , číslo, na zastávce , adresa, , dne 4. 4. 2022 ve 12.28 hodin ve voze linky č. , číslo, na zastávce , adresa, , dne 10. 6. 2022 ve 12.30 hodin ve voze linky , číslo, na zastávce , adresa, , dne 5. 7. 2022 ve 12.49 hodin ve voze linky č. , číslo, na zastávce , adresa, , dne 3. 9. 2022 v 10.07 hodin ve voze linky č. , číslo, na zastávce , adresa, , dne 29. 10. 2022 ve 13.35 hodin ve voze linky č. , číslo, na zastávce , adresa, , dne 9. 5. 2023 ve 14.50 hodin ve voze linky č. , číslo, na zastávce , adresa, , dne 5. 7. 2023 ve 14.28 hodin ve voze linky č. , číslo, na zastávce , adresa, , dne 2. 9. 2023 v 18.31 hodin ve voze linky č. , číslo, na zastávce , adresa, , dne 3. 12. 2023 v 19.56 hodin ve voze linky č. , číslo, na zastávce , adresa, , dne 14. 3. 2024 v 6.42 hodin v lince č. , číslo, na zastávce , adresa, . Ani v jednom případě kontroly se neprokázala platným jízdním dokladem, což vyplývá ze zápisů o provedených přepravních kontrolách pro každý výše uvedený případ jízdy žalované. Právní zástupce žalobkyně odeslal dne 6. 2. 2025 žalované předžalobní upomínku, vyzval ji k úhradě dluhu, což dotvrzuje podací lístek. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně ve spojení s doloženými důkazy.4. Tím, že žalovaná použila 11 x dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, došlo mezi účastníky v každém jednotlivém případě k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku, žalobkyni vznikla povinnost žalovanou přepravit a žalované povinnost uhradit jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupila žalovaná ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem a oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem je stanovena v § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Maximální výše přirážky je vymezena v odst. 3 téhož ustanovení. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem je dále stanovena v § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem a maximální výše přirážky jsou stanoveny v odst. 4 písm. d) a odst. 6 téhož ustanovení.5. Ze shora uvedených skutečností a právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalované uhradit žalobkyni z titulu jedenácti uzavřených přepravních smluv a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem, jízdné ve výši 11 x 30 Kč i 11 x přirážku k jízdnému, jejíž výše 1 500 Kč pro každý jednotlivý případ odpovídá zákonem stanovenému limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalobkyni ani v jednom případě jízdné ani přirážku k jízdnému, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované úroky z prodlení, a to dle ust. § 1970 občanského zákoníku, podle kterého jde-li o prodlení s plnění peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z těchto všech důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku.6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva prostá – když k posílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, podání žaloby) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 5 AT v celkové výši 1 000 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.