8 C 97/2025-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že dne 2. 10. 2024 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaný souhlasil. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak rovněž z navazujících úkonů žalovaného (zejména zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy). Před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, což je zachyceno v příloze smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti žalobkyně. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 10. 2024. Žalobkyně proto zaslala žalovanému první upomínku ze dne 20. 10. 2024, jíž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslal žalovanému druhou upomínku ze dne 5. 11. 2024, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek nebyla žalovaným uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 10. 2024. Žalobci nezbylo, než přistoupit dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne 21. 3. 2025. Žalovaný neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. Žalobkyně od žalovaného požaduje zaplacení 27 000 Kč zesplatněné jistiny úvěru, nákladů na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. , číslo, a upomínku č. , číslo, v souladu čl. V. odst. 5.4. Smlouvy o úvěru a zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.4. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný skutkový stav tvrzený v žalobě.5. Žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník dne 2. 10. 2024 uzavřeli Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, , kterou se žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy. Zápůjční úroková sazba – která není předmětem tohoto řízení – byla sjednána ve výši 20 % měsíčně. Úvěr byl sjednán na dobu určitou 12 měsíců s tím, že celková částka je splatná ke dni 15. 9. 2025, přičemž s ohledem na výši vyčísleného úroku 64 800 Kč činila tato celková částka 91 800 Kč. Úroky měly být hrazen formou měsíčních splátek ve výši 5 400 Kč inkasem z účtu dlužníka, jistina měla být splatná spolu s poslední splátkou. Bylo ujednáno, že v případě prodlení zašle věřitel dlužníkovi postupně dvě písemné upomínky, přičemž každá z nich bude zpoplatněna částkou 500 Kč. Pokud ani poté nedojde k úhradě dlužné částky, je věřitel oprávněn zesplatnit jistinu. Uvedené skutečnosti prokazuje výše uvedená smlouva o úvěru.6. Žalobkyně provedla prověření úvěruschopnosti žalovaného jednak na základě jím sdělených údajů, jednak dotazy na rejstřík SOLUS, insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí a posouzením žalovaného nákladů podle své interní metodiky. Uvedené skutečnosti prokazuje příloha úvěrové smlouvy, obsahující záznamy o jednotlivých uvedených úkonech.7. Úvěr byl žalobkyní žalovanému vyplacen ve výši 27 000 Kč převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného, což prokazuje výpis u žalobkynina účtu u , právnická osoba, . Skutečnost, že platba byla provedena na bankovní účet žalovaného, prokazuje jednak uvedení čísla tohoto účtu ve smlouvě o úvěru, dále pak potvrzení Raiffeisen bank o provedení platby 1 Kč žalovaným dne 2. 10. 2024.8. Žalobkyně zaslala žalovanému z důvodu prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 10. 2024, postupně dvě upomínky. První upomínku byla ze dne 20. 10. 2024, druhá upomínku byla ze dne 5. 11. 2024. Uvedené skutečnosti prokazují zmíněné upomínky, které jsou každá jednak ve formě dopisu, dále i ve formě e-mailu zaslaného na e-mailovou adresu, uvedenou ve smlouvě jako adresa žalovaného.9. Dopisem ze dne 21. 3. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu prodlení se splácením žádá, aby jí nejpozději do 4. 4. 2025 uhradil žalobou uplatněné nároky na jistinu a upomínky (a dále i kapitalizovaný smluvní úrok, který není předmětem tohoto řízení). Uvedené skutečnosti prokazuje zmíněný dopis a poštovní podací lístek ze dne 21. 3. 2025.10. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ tvrdil – a v případě jejich spornosti prokázal - skutečnosti, které by zcela, či zčásti, vyvracely oprávněnost žalobkyní vzneseného nároku, zejména ve vztahu k případně provedeným platbám. Žalovaný však tohoto svého procesního práva nevyužil. Soud proto vycházel z toho, že žalobkynina tvrzení o výši dluhu odpovídají skutečnosti.11. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Při výši poskytnuté částky 27 000 Kč, splatnosti 12 měsíců a výši úroku 64 800 Kč, tedy 240 % ročně, se jedná o smlouvu, která je v části týkající se úroků zcela zjevně nemravná, a tedy absolutně neplatná dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. Nárok na zaplacení úroku však nebyl předmětem tohoto řízení. Povinnost vrátit jistinu, poté kdy byl úvěr v souladu se smluvním ujednáním zesplatněn, a dále uhradit smluvně sjednaný poplatek za zaslání upomínek, jehož výše naopak nikterak nevybočuje z běžné výše účtované bankami, tak žalovanému vznikla. Soud žalobě vyhověl.12. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek za řízení ve výši 1 120 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 2,5 úkony právní služby (celé úkony - převzetí zastoupení, žaloba; půl úkonu – jednoduchá předžalobní výzva, vtělená do zesplatňujícího dopisu) po 2 200 Kč dle § 7 AT a související 3 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 AT. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.