9 C 113/2025-88 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se domáhal zaplacení 29 500 Kč s příslušenstvím odůvodněním, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému kontokorentní úvěr 20 000 Kč, navýšený na částku 28 000 Kč. Žalovaný částku nesplácel. Žalovaná částka se skládá z jistiny 28 000 Kč a poplatků 1 500 Kč ( za srpen, září a říjen 2023 po 500 Kč). Příslušenství se skládá z úroku 6 641,53 Kč (11.7.2023-28.3.2025) a procentního úroku a z úroku z prodlení 3 040,92 Kč (15.8.2023-28.3.2025) a procentního úroku z prodlení. Žalobce tvrdil, že žalovaný čerpal 463 706, 06 Kč, na jistině zaplatil 435 706,06 Kč, netvrdil však, kolik žalovaný zaplatil celkem, ačkoli k tomu byl opakovaně vyzván. Žalovaný se k věci nevyjádřil.2. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o kontokorentu č.l. 31 je prokázáno, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel se žalobcem jako úvěrujícím smlouvu o úvěru na částku 20 000 Kč, s úrokem 18,9%, sazba je pohyblivá dle oznámení, RPSN 26,1%, a to dne 25.2.2021.3. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 2.3.2023 č.l. 19 je prokázáno, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel se žalobcem jako úvěrujícím dodatek o navýšení úvěru na částku 28 000 Kč, úroková sazba se nemění, RPSN je 24,61%, a to dne 2.3.2023. Obě tyto smlouvy uzavřel žalobce dálkově, což je prokázáno ze záznamů o podpisu.4. K čerpání založil žalobce listiny History inquiry č.l. 47 a následující, History inquiry č.l. 41 a pokračování v ISAS, print screen žalobce č.l. 59, print screen obrazovky č.l. 65 a pokračování v ISAS, print screen obrazovky č.l. 66 a pokračování v ISAS (v ISAS nazváno kompletní historie), print screen obrazovky č.l. 67 a pokračování v ISAS a následující, ze kterých není prokázáno, že jistina je 28 000 Kč. Soud hodnotil listiny předložené žalobcem a velmi rozvažoval, zda bude postačovat interní historický výpis, když zde není jednoznačně stanoveno, kolik bylo čerpáno a kolik placeno. Soud sice při hodnocení vzal v úvahu, že žalobce je banka, proto je věrohodnost vnitřních podkladů vyšší, než je např. u úvěrových společností, avšak z listiny komplexní historie č.l. 66 a pokračování v ISAS je zřejmé, že za určité období, například ve dnech 3.4.2021-8.4.2021, 14.4.2021 – 9.5. 2021, 28.6.2021-8.7.2021,15.7.2021-9.8.2021 až do 30.5.2022 a poté 13.6.2022-30.7.2022 a další je na jistině vykazován dluh a na úrocích je nula a úrocích z prodlení je nula. Z toho je zřejmé, že na úrocích a úrocích z prodlení žalobce nějakou částku zaplatil a žalovaný to netvrdí a neuvádí kolik. Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že není prokázáno čerpání – jistina 28 000 Kč. Částka uváděná v podkladech je pouze částkou, kterou žalobce na jistinu spočetl, bez započtení již zaplacených úroků a úroků z prodlení. Výpis z účtu, ze kterého by bylo čerpání a placení zcela zřejmé však žalobce nezaložil, žalobce nezaložil žádnou listinu, ze které by bylo zřejmé kolik žalobce celkem zaplatil na dluh. Žalobce tvrdil, že čerpáno bylo 463 706,06 Kč za celé období na jistině a že na jistině bylo splaceno 435 706,06 Kč, kolik bylo splaceno celkem žalobce netvrdil, ačkoli u bezdůvodného obohacení mu svědčí důkazní břemeno i břemeno tvrzení i v tomto punktu. (na rozdíl například u plnění ze smlouvy, kde svědčí toto břemeno žalovanému) a ačkoli byl k tomu soudem vyzván. Žalobce byl soudem předem písemně poučen, že má dotvrdit a prokázat celkovou zaplacenou částku. Žalobce se k jednání nedostavil, nemohl být poučen, žalobcově návrhu na odročení soud nevyhověl. Ze všech těchto důkazů a hodnocení je prokázáno, že bezdůvodné obohacení žalobce neprokázal, ani kolik bylo čerpáno, ani kolik bylo zaplaceno.5. Z upomínek č.l. 68, a 69 je prokázáno, že žalovaný byl jedenkrát upomínán a 3 krát vyzýván k úhradě, doručení bylo prokázáno pouze u poslední výzvy uložením (prokázáno z kopie obálky č.l. 70).6. Z výpisu z účtu žalovaného č.l. 79 a následující listopad 2020- leden 2021, tedy za tři měsíce před poskytnutím úvěru je prokázáno, že počáteční zůstatek v listopadu byl 84,68 Kč, počáteční zůstatek v prosinci byl 686,18 Kč, a počáteční zůstatek v lednu 2021 byl 14,78 Kč, konečný zůstatek v lednu byl 184,78 Kč.7. Z žádosti o poskytnutí úvěru č.l. 42 a následující je prokázáno, že žalovaný uvedl příjem 19 380 Kč, výdaje 14 000 Kč, splátky z dalších úvěru 0 Kč. Banka uvedla, že ověřila žalovaného v registru SOLUS a v bankovních registrech. Z print screenu žalobce č.l. 39, nazvaném Interní, Internal je prokázáno, že banka vypočetla příjem za posledních 5 měsíců 19 390 Kč, výdaje žalovaný uvedl 14 000 Kč, banka je převzala. Splátka je 5% z limitu, 1 000 Kč. Soud hodnotil listinu na č.l. 39 tak, že banka vycházela z výdajů 14 000 Kč, ačkoli žalovaný měl dle výpisu z účtu prokazatelně výdaje vyšší, většinou ve výši příjmů a na účtu mu zbývaly drobné částky, (14,78 Kč až 686,18 Kč) které nikdy nedosahovaly výše splátky. (1 000 Kč)8. Ze zesplatnění č.l. 71 a obálce k zesplatnění č.l. 71,72 je prokázáno, že žalobce zesplatnil dluh dne 31.12.2023, avšak zpětně ke dni 29.12.2023, dopis byl podán k poštovní přepravě až 2.1.2024. Z dalších důkazů soud nezjistil rozhodné skutečnosti.9. Závěr o skutkovém stavu je tento: Žalobce jako úvěrující, uzavřel se žalovaným, jako úvěrovaným, smlouvu o úvěru dne 25.2.2021 na částku 20 000 Kč, s úrokem 18,9%, sazba je pohyblivá dle oznámení, RPSN 26,1%, a to dne 25.2.2021. Žalovaný jako úvěrovaný uzavřel se žalobcem jako úvěrujícím dodatek o navýšení úvěru na částku 28 000 Kč, úroková sazba se nemění, RPSN 24,61%, a to dne 2.3.2023.10. Není zřejmé kolik žalovaný vyčerpal, z důkazů nevyplývá, kolik žalovaný zaplatil celkem, žalobce tvrdí pouze kolik žalovaný zaplatil na jistině, což nepostačuje.11. Žalovaný měl příjem 19 390 Kč, výdaje žalovaný uvedl 14 000 Kč, banka je převzala. Splátka je 5% z limitu a je 1 000 Kč. Banka vycházela z výdajů 14 000 Kč, ačkoli žalovaný měl dle výpisu z účtu prokazatelně výdaje vyšší, většinou ve výši příjmů a na účtu mu zbývaly drobné částky, (14,78 Kč, 84,68 Kč, 686,18 Kč a v únoru 184,78 Kč) které nikdy nedosahovaly výše splátky. (1 000 Kč)12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem Podle spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle stabilní judikatury musí věřitel majetkové poměry prověřovat. Např. dle judikátu NS 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. (shodně i NS 20 Cdo 3180/2018, Nejvyšší správn