10 C 309/2025-28 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne 3. 9. 2022 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně se společností , právnická osoba, ., Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 10 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč. Úvěr měl být splacen ve 14. měsíčních splátkách po 1 328 Kč, a to ve lhůtě do 3. 11. 2023. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu. Žalobkyně požaduje částku skládající se z jistiny 7 237,13 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 302,01 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 3 500 Kč, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru případu ve výši 989,15 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti ve výši 1 285,71 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 977,39 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 917,30 Kč. Dále uvedla, že dne 23. 4. 2022 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně se společností , právnická osoba, ., Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 22 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 5 888 Kč (následně prokázáno ze samotné smlouvy, že tato částka činila 18 894 Kč) spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč. (též chybné tvrzení, když částka dle smlouvy činila 40 894 Kč) Úvěr měl být splacen ve 14. měsíčních splátkách po 1 992 Kč (chybné tvrzení, když dle smlouvy činila částka 2 991 Kč) a to ve lhůtě do 23. 6. 2023. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu. Žalobkyně požaduje částku skládající se z jistiny 11 255,77 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 302,15 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 4 637 Kč, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru případu ve výši 1 519,08 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti ve výši 1 980 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 1 747,89 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 371,84 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, a to s účinností ke dni 25. 3. 2025.2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že před podpisem smlouvy vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 10 000 Kč a 22 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 3. 9. 2022 a smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 23. 4. 2022 ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tyto smlouvy je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné.4. Za vadná považuje soud u smlouvy č. , hodnota, ujednání o výši úhrady za poskytnutí úvěru v částce 4 900 Kč (ve výši 49 % poskytnutého úvěru), úhrady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhrady za inkaso splátek v hotovosti v místě bydliště v částce 1 800 Kč, neboť žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 14 měsíců zavázala společně s úrokem na poskytnutou jistinu ve výši 507 Kč zaplatit celkem částku 8 592 Kč, tedy jistinu navýšenou o téměř 86 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. V tomtéž článku smlouvy bylo sjednáno zpoplatnění zaslaných upomínek částkou 750 Kč za každou z nich, sestávající se z nákladů spojených se zasláním upomínky ve výši 250 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Oznámení o zesplatnění pak bylo zpoplatněno částku 1 500 Kč. Zatímco na první straně smlouvy byl sjednán pevný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 507 Kč, na druhé straně smlouvy je uvedeno, že úroková sazba u úvěru se splatností 14 měsíců činí 8 % ročně, RPSN pak 272,44 %, přičemž žalobkyně se podanou žalobou domáhá nejen zaplacení dosud neuhrazené části pevného úroku, ale i dále plynoucího úroku ve výši 8 % ročně. V projednávané věci byl sice sjednán úrok ve výši 8 % ročně, nicméně spolu s poplatky se jedná o úrok mnohonásobně převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až 5 let v této době. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V době sjednání úvěrové smlouvy obvyklé výše spotřebitelského úroku činily cca 9,97 % ročně, a nikoliv výše uvedených více než 86 % ročně. Tedy výše úroků uvedená ve smlouvě převyšovala 8,6 x obvyklou výši úroků. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud po zhodnocení všech výše uvedených okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.5. Za vadná považuje soud u smlouvy č. , hodnota, ujednání o výši úhrady za poskytnutí úvěru v částce 10 780 Kč (ve výši 49 % poskytnutého úvěru), úhrady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 038 Kč a úhrady za inkaso splátek v hotovosti v místě bydliště v částce 3 960 Kč, neboť žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 14 měsíců zavázala společně s úrokem na poskytnutou jistinu ve výši 1 116 Kč zaplatit celkem částku 18 894 Kč, tedy jistinu navýšenou o téměř 86 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. V tomtéž článku smlouvy bylo sjednáno zpoplatnění zaslaných upomínek částkou 750 Kč za každou z nich, sestávající se z nákladů spojených se zasláním upomínky ve výši 250 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Oznámení o zesplatnění pak bylo zpoplatněno částku 1 500 Kč. Zatímco na první straně smlouvy byl sjednán pevný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 1 116 Kč, na druhé straně smlouvy je uvedeno, že úroková sazba u úvěru se splatností 14 měsíců činí 8 % ročně, RPSN pak 272,44 %, přičemž žalobkyně se podanou žalobou domáhá nejen zaplacení dosud neuhrazené části pevného úroku, ale i dále plynoucího úroku ve výši 8 % ročně. V projednávané věci byl sice sjednán úrok ve výši 8 % ročně, nicméně spolu s poplatky se jedná o úrok mnohonásobně převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až 5 let v této době. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V době sjednání úvěrové smlouvy obvyklé výše spotřebitelského úroku činily cca 8,41 % ročně, a nikoliv výše uvedených více než 86 % ročně. Tedy výše úroků uvedená ve smlouvě převyšovala více jak 10 x obvyklou výši úroků. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nija