10 C 9/2026-36 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se svou žalobou domáhal vyklizení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedených nemovitostí žalovanou s tím, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku. Dne 19. 10. 2024 uzavřel žalobce s žalovanou nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem shora uvedených nemovitostí a to na dobu určitou, do dne 31. 10. 2025. Žalobce vyzval žalovanou k předání nemovitostí dne 2. 10. 2025, 5. 10. 2025, dne 12. 11. 2025 a 18. 11. 2025. Žalovaná (a rovněž , jméno FO, , jež nemovitosti fakticky za žalovanou užívá) byla dne 24. 11. 2025 vyzvána i předžalobní výzvou k vyklizení předmětných nemovitostí, avšak k vyklizení nedošlo.2. Žalovaná se vyjádřila tak, že jí nebyla doručena předžalobní výzva, nicméně současně doložila komunikace se žalobcem, ze které vyplývá, že o ukončení nájmu a předání nemovitostí opakovaně účastníci konverzovali. Nájemní smlouvu zavřela žalovaná a v nemovitosti bydleli její tři zaměstnanci, včetně paní , jméno FO, . Dále uvedla, že ke dni 28. 11. 2025 stavbu bez cp/ce- ubytovací zařízení a pozemek par. C , Anonymizováno, , tj. vyklidila a předala, o čemž svědčí předávací protokol. Žalovaná se rozsáhle vyjadřovala k tomu, že předmětné nemovitosti měla zájem odkoupit. Dále uvedla, že s ohledem na zdravotní stav pana Spiese a nepříznivému počasí v , adresa, všechny nemovitosti doposud nevyklidila a požádala o možnost vyklidit nemovitosti do konce února 2026.3. Na základě vyjádření žalované vzal žalobce žalobu dne 10. 1. 2026 částečně zpět s odůvodněním, že omylem do výčtu nemovitostí zahrnul i pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če – ubytovací zařízení v obci , adresa, , k. ú. , adresa, . Tuto nemovitost žalovaná předala žalobci již dne 28. 11. 2025. Dále uvedl, že na ostatních nárocích v podané žalobě ze dne 6. 1. 2026 žalobce setrvává. Soud tak pod výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované vyklizení a odevzdání pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če – ubytovací zařízení v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , se zastavuje. A to v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2, 3, 4 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když částečný návrh na zastavení řízení byl učiněn dříve, než započalo jednání a nebylo tak třeba souhlasu žalované.4. Žalobce i žalovaná dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba s č. p. , Anonymizováno, – rodinný dům ve Valech, Větrná ul., pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če – garáž ve Valech, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če – garáž, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če – ubytovací zařízení a pozemku parc. č. , Anonymizováno, trvalý travní porost, vše v katastrálním území , adresa, . Nemovitosti jsou zapsané u , právnická osoba, pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, . Dne 19. 10. 2024 uzavřel žalobce s žalovanou nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem shora uvedených nemovitostí, když smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 10. 2025. Žalobce vyzval žalovanou k předání nemovitostí, např. e-mailem z 2. 10. 2025, 5. 10. 2025 a ze dne 12. 11. 2025. Žalovaná ke dni skončení nájemní vztahu předmět nájmu nevyklidila, a to i přes následnou výzvu k předání učiněnou dopisem z 18. 11. 2025. Žalovaná byla dne 24. 11. 2025 vyzvána předžalobní výzvou k vyklizení předmětných nemovitostí, kdy termín k předání byl stanoven do 30. 11. 2025. Dne 28. 11. 2025 žalovaná vyklidila a žalobci předala toliko pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če – ubytovací zařízení v obci , adresa, , katastrální území , adresa, . Žalovaná ostatní předmětné nemovitosti uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku nevyklidila. Povinnost tvrzení stanovená v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ a povinnost důkazní stanovená v § 120 odst. 1 OSŘ ohledně skutečností a důkazů, z nichž by vyplývalo, že žalovaná již nezasahuje do práva žalobce k předmětným nemovitostem, popř. které by jinak vyvracely nárok uplatněný žalobcem, tíží v daném případě žalovanou. Žalovaná však žádnou z výše uvedených povinností nesplnila, když naopak sama uvedla, že nemovitosti uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku stále užívá a tyto nevyklidila. Soud má tedy za prokázané, že žalovaná nadále nemovitosti užívá tak, jak je popsáno v žalobě.6. Na daný zjištěný skutkový stav aplikoval soud ust. § 2225 věta první zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), podle kterého při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí, které žalovaná užívá po skončení nájemního vztahu bez právního důvodu. Ustanovení § 2230 ObčZ aplikovat nelze s ohledem na to, že pronajímatel včas vyzval nájemkyni, aby mu nemovitosti odevzdala, k prolongaci nájemní smlouvy tak nedošlo. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno v bodě II. výroku tohoto rozsudku a uložil žalované nemovitosti vyklidit, když žalobce má dle § 1012 a 1042 OZ právo na ochranu proti žalované, která do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje.7. Lhůta k vyklizení nemovitosti byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), tedy ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku, a tedy i tak, jak ji žalobce v petitu žaloby požadoval. Pokud pak žalobce v částečném zpětvzetí ze dne 10. 2. 2026 uváděl lhůtu k vyklizení nemovitosti 3 dnů, jedná se zřejmě toliko o další omyl žalobce. I pokud by se však o omyl nejednalo, tato kratší než zákonem stanovená lhůta nebyla nikterak odůvodněna a soud ke zkrácení této lhůty nespatřoval žádné důvody. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobě pod výrokem II. zcela vyhověl.8. K námitce žalované, že je žalobce uvedl v omyl, když prodával předmětné nemovitosti na realitním serveru soud dodává, že tato námitka je zcela lichá. Žalovaná měla uzavřenou smlouvu na dobu určitou do 31. 10. 2025 a v této době měla nemovitost vyklidit. Je čistě na vůli žalobce zda a komu svůj majetek prodá a nemá to ničeho společného s povinností nájemce vyklidit nemovitost ke dni skončení nájmu.9. Nad rámec všeho výše uvedeného soud podotýká, že s ohledem den vyhlášení rozsudku a zákonnou lhůtu k podání odvolání, bude rozsudek v právní moci nejdříve koncem února, tj. v té lhůtě, o jakou žalovaná k vystěhování ve svém vyjádření žádala. Nicméně toto nemění nic na situaci, že žalovaná předmětné nemovitosti užívá neoprávněně, a za tuto dobu má žalobce nárok na bezdůvodné obohacení spočívající v neoprávněném užívání nemovitostí.10. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud poukazuje na nález IV. ÚS 2384/21 ze dne 19. 10. 2021, ve kterém se uvádí, že v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016 Nejvyšší soud dovodil, že žaloba podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je žalobou vindikační. Pro určení výše odměny advokáta u žalob na vyklizení nemovitostí vychází ze závěru, že je-li předmětem vydání věci (vyklizení nemovitosti), určí se výše odměny advokáta primárně z ceny této věci podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, proč je žaloba na vyklizení (která je svou povahou žalobou vindikační) žalobou, která se týká nemovitosti samotné, a nelze ji považovat za žalobu týkající se "samotného užívání" (jako jsou žaloby o zaplacení za užívání nemovité věci, žaloby týkající se nájmu apod.). Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že Ústavní soud akceptuje jako ústavně konformní i rozhodnutí, v nichž je v řízení o vyklizení nemovitosti stanovena tarifní hodnota podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, a nevychází se tudíž z hodnoty nemovitosti (srov. např. usnesení ze dne 24. 1. 2002 sp. zn. IV. ÚS 201/01, ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. II. ÚS 111/11 a ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 3699/15). V závislosti na skutkových okolnostech případu a kvalitě od