11 C 16/2026-15 — Okresní soud v Chebu

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi účastníky došlo k uzavření nájemní smlouvy, na jejímž základě žalobce žalovanému s účinností od listopadu 2023 přenechal užívání bytové jednotky č. , hodnota, v budově č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, žalovaný se zavázal hradit nájemné ve výši 1 461 Kč, zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 461 Kč a dále případné nedoplatky vyúčtování těchto záloh. Žalobce se tak po žalovaném domáhal zaplacení dlužného nájemného za období měsíců února až května 2024 ve výši 5 844 Kč, dále zaplacení nedoplatku vyúčtování služeb za r. 2023 ve výši 16 Kč a dále zaplacení nedoplatku vyúčtování služeb za r. 2024 ve výši 4 685 Kč, to vše včetně zákonného úroku z prodlení.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.Z důkazních listin doložených stranou žalující má soud za prokázané žalobou tvrzené skutečnosti, tedy že nájemní smlouvou přenechal žalobce jakožto pronajímatel žalovanému jakožto nájemci na dobu určitou užívání bytu č. , hodnota, v domě č. p. , Anonymizováno, na adrese , Anonymizováno, , , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a žalovaný se oplátkou zavázal hradit nájemné ve výši 1 461 Kč měsíčně a dále zálohy na služby spojené s užíváním bytu, které podléhaly vyúčtování prováděnému jednou ročně. Vyúčtováním za r. 2023 pak žalobce žalovanému vyúčtoval nedoplatek záloh za služby ve výši 16 Kč a vyúčtováním za r. 2024 pak nedoplatek ve výši 6 585 Kč. Žalovaný proti obsahu vyúčtování nenamítal ničeho.Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, když žalobce prokázal jednak založení nájemního vztahu na základě platně uzavřené nájemní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a vznik povinnosti žalovaného hradit sjednané nájemné a nedoplatek z vyúčtování služeb. Žalovaný přitom netvrdil, ani neprokazoval, že by uplatněné nájemné a nedoplatek vyúčtování uhradil, ani jakékoliv jiné skutečnosti, které by mohly odůvodnit závěr o nedůvodnosti uplatněných nároků. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, včetně úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ode dne následujícího po splatnosti posledního z uplatněných nároků.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého má zcela úspěšný žalobce vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení na straně žalobce přitom sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 3 080 Kč za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměny zástupce žalobce ve výši 770 Kč za jeden poloviční úkon právní služby (předžalobní výzva) podle § 7 a § 11 odst. 2 a 3 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby celkem ve výši 1 350 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH ve výši 1 092 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu), tedy v celkové výši 7 092 Kč. Plnění povinnosti nahradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu ustanovením § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobce.