11 C 247/2025-34 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 64 tis. Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 24ti měsíčních splátkách ve výši 4 509 Kč spolu s úrokem ve výši 42 706 Kč a poplatkem za zpracování „zápůjčky“ ve výši 1 500 Kč. Žalovaný ovšem splátky nehradil řádně a včas. Předmětnou pohledávku dne 28. 4. 2025 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala úhrady nedoplatku jistiny úvěru ve výši 64 000 Kč, úroku v kapitalizované výši za dobu trvání úvěru ve výši 42 706 Kč, poplatku za zpracování „zápůjčky“ ve výši 1 500 Kč a také příslušenství v podobě úroku z úvěru kapitalizovaného za dobu od 7. 2. 2025 do 28. 4. 2025 ve výši 4 766,40 Kč a dále ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny od 8. 5. 2025 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 7. 2. 2025 do 28. 4. 2025 ve výši 1 728 Kč a dále v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků od 29. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil.3. Z předložených listinných důkazů lze mít za prokázané, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , která poskytla žalovanému úvěr ve výši 64 000 Kč a žalovaný se jej zavázal spolu s poplatkem ve výši 44 206 Kč uhradit v 24ti měsíčních splátkách po 4 509 Kč, kdy část úroku byla tvořena kapitalizovaným úrokem ve výši 42 706 Kč odpovídajícím úrokově sazbě 54,84 % ročně, jak vyplývá z uvedené smlouvy. Čerpání úvěru pak bylo prokázáno sdělením , právnická osoba, . ze dne , datum, . Nabytí pohledávek ze shora uvedených úvěrových smluv, a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalovanému.4. Ve věci bylo žalobkyní prokázáno, že na základě platné úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku poskytla její právní předchůdkyně žalovanému úvěr, který se žalovaný zavázal splácet ve shora uvedených splátkách, včetně sjednaného úroku. Výši úroku žalovaný v řízení nenapadal, jakkoliv se zjevně vymykala obecné úrovni úrokových sazeb, nicméně soud nevystupuje v roli orgánu cenové regulace (nad rámec zcela excesivních smluvních ujednání). Současně žalobkyně prokázala ujednání stran a vznik povinnost žalovaného hradit sjednaný poplatky za zpracování Žalobkyně prokázala i nabytí těchto pohledávek od právní předchůdkyně. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklých závazků, případně ohledně jiných skutečností vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalovaném, který však v řízení zůstal zcela nečinný, proto soud žalobou uplatněným nárokům vyhověl v rozsahu uplatněné nesplacené jistiny, kapitalizovaného úroku z úvěru, jak byl výslovně sjednán pro dobu trvání úvěrového vztahu (24 měsíců) přímo ve smlouvě, a dále sjednaného administrativního poplatku, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanoveném ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Naopak soud žalobě nevyhověl v požadavku na zaplacení úroku z úvěru za dobu od 7. 2. 2025 do zaplacení, tedy za dobu následující po původně sjednané době trvání smlouvy, kdy z žádného ujednání smlouvy bez pochybností nevyplývá, že by shodná vůle stran odpovídala úročení po uplynutí sjednané doby trvání. Z klíčových ujednání smlouvy naopak zjevně plyne, že žalovaný byl především ujištěn, že cena peněz (úrok), tedy odměna za čerpaný úvěr bude odpovídat pevně sjednané částce 42 706 Kč, jak zdůrazňují základní ujednání smlouvy, kdy takovému omezení nadto odpovídá značně vysoká uplatněná sazba úroku, kterou možno nahlížet jako svého druhu kompenzaci právě za uvedené omezení plynutí úročení. Žalobkyně přes výzvu soudu ze dne 5. 1. 2026 otázku výslovného sjednání úročení i pro dobu po uplynutí sjednané doby trvání smlouvy (24 měsíců) blíže neobjasnila, přičemž veškerá smluvní ujednání dlužno v parametrech adhézní a spotřebitelské smlouvy vykládat k tíži úvěrující. Jinak řečeno, ze smlouvy by musel (pro vyhovění žalobě také v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku) nepochybně vyplývat smluvní konsensus na tom, že odměna za čerpání úvěru odpovídá v prvé řadě úrokové sazbě závislé na nijak neomezeném plynutí času, nikoliv že odpovídá pevné částce úroku (což je rovněž přípustný a v praxi frekventovaný způsob sjednání úroku), jak o tom ovšem byl žalovaný výslovně a opakovaně ujišťován právě v individuálně doplněných ujednáních smlouvy. Pokud vzniká taková pochybnost, musí být vyložena k tíži žalobkyně Odpovídá to koneckonců i mnohaleté judikatuře nalézací soudu (výrok II. tohoto rozsudku).5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, podle kterého soud přiznal žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, kdy neúspěch žaloby týkal se poměrně nepatrné části předmětu řízení. Přitom náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 329 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 21 840 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 1 800 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 4 964,40 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.