11 C 55/2026-22 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla, když žalovaná dle žalobkyně provozovala v období od 26. 9. 2024 do 9. 7. 2025 vozidlo reg. zn. , SPZ, se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, aniž by měla uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, čímž jí vznikla povinnost uhradit příspěvek ve výši 18 655 Kč a dále poplatek za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek v souhrnné výši 900 Kč, obojí se splatností odvozenou od zaslaných výzev.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Z listin navržených žalobkyní důkazu vyplynulo, že žalovaná byla v rozhodné době vlastnicí a provozovatelkou motorového vozidla shora uvedeného, což je zřejmé z informativního výpisu z Registru silničních vozidel. Výzvami ze dne 23. 1. 2025, ze dne 25. 4. 2024 a ze dne 31. 7. 2025 ve spojení s následnými upomínkami o úhradu příspěvku a s informací , právnická osoba, . o stavu doručování zásilek bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k doložení sjednání povinného pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla a pro případ, že pojištění sjednáno nebylo, k zaplacení příspěvku za období a ve výši shora uvedené do 30 dní od doručení výzvy.Podle ustanovení § 45 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zaplatí provozovatel Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti zajistit, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem jeho vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po celou dobu registrace vozidla, a dále paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ustanovení § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, se provozovatelem vozidla rozumí osoba zapsaná v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla, jinak pak osoba zapsaná jako jeho vlastník. Z listinných důkazů přitom plyne, že žalovaná se v registru vozidel evidovala jako provozovatelka shora uvedeného vozidla, čímž jí ze zákona vznikla povinnost k pojištění odpovědnosti. Naopak žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokazovala, že by pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla ve vztahu k výše uvedenému vozidlu sjednala, ani jiné skutečnosti, které by vylučovaly důvodnost uplatněného nároku. Podle ustanovení § 5 vyhlášky č. 69/2024 Sb. pak výše denní sazby příspěvku u osobního vozidla se zdvihovým objemem válců od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí 65 Kč/den, tedy v tomto případě 18 655 Kč za uvedené období. Paušalizovaná výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek pak činí dle ustanovení § 6 citované vyhlášky 300 Kč, přičemž vzhledem k délce období a plynutí lhůt lze v uvedené věci akceptovat postupné (trojí) uplatnění práva na příspěvek. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada vzniklých nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 800 Kč podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby celkem ve výši 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 210 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně.Předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně nelze považovat za účelný úkon v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím vyzvala žalovanou sama žalobkyně v rámci jejích opakovaných upomínek (tj. po samotné výzvě k zaplacení poplatku následují vždy ještě minimálně dvě upomínky samotné žalobkyně s upozorněním na možnost uplatnění nároku před soudem). Již předchozími upomínkami tak lze mít účel předžalobní výzvy za dokonale splněný a zasílání dalších výzev představuje pouze neúčelné navyšování nákladů daného řízení. K ustanovení § 142a občanského soudního řádu dlužno doplnit, že toto ustanovení bylo včleněno do českého právního řádu zákonem č. 396/2012 Sb., přičemž jím byla sledována primárně ochrana majetkových zájmů dlužníků (žalovaných) před neúčelným navyšováním nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 5 Cmo 368/2013), k němuž mělo docházet v době před uvedenou novelou. Nelze tudíž dle názoru nalézacího soudu aplikovat ustanovení § 142a občanského soudního řádu způsobem, v jehož důsledku by dlužník měl na nákladech řízení hradit částku vyšší, než by hradil před jeho přijetím (srov. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2025, č. j. 14 Co 270/2024-26). Povinnost respektovat shora uvedený účel vložení předmětného ustanovení pak vyplývá jednoznačně z nosných závěrů judikatury vrcholných soudů soustavy (př. nález Ústavního soudu ČR ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. I. ÚS 2178/15, nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 18. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 4047/14).